Poslední dobou je značně aktuálním a diskutovaným téma diskriminace v rámci odměňování. Jedním z nejaktuálnějších příspěvků v této oblasti je rozsudek SDEU, který rozhodoval ve věci položené předběžné otázky, týkající se možné diskriminace v odměňování na základě pohlaví.

Předběžnou otázku položil španělský Vrchní soud ve sporu mezi hlavními účastníky, kterými je odborová organizace jako žalobce a letecká společnost Air Nostrum jako žalovaný. Předmětem řízení byla údajná nepřímá diskriminace v odměňování na základě pohlaví, která se týkala výše denních příspěvků na cestovní výdaje, jiné než jízdní výdaje a výdaje za ubytování. Tyto příspěvky (či náhrady) byly poskytovány v nižší výši pro zaměstnance na pozici palubních průvodčích, kde působí primárně zaměstnanci ženského pohlaví, oproti příspěvkům pro jinou skupinu zaměstnanců (zejména zahrnující zaměstnance na pozici pilotů), kde působí primárně zaměstnanci mužského pohlaví.

Vedle primární otázky diskriminace bylo v této věci posuzováno, zda uvedené náhrady tvoří součást odměny ve smyslu článku 2 směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/54/ES, o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (dále jen „Směrnice“) či nikoli. Podle výkladu španělského soudu nespadá paušální náhrada výdajů pod odměnu, ale jedná se o součást širšího pojmu pracovních podmínek ve smyslu článku 14 Směrnice.

Dle SDEU je třeba dovodit, že i když nejsou příspěvky, o které šlo v řízení před španělským soudem, vypláceny jako protihodnota za jednotku vykonané práce (nebo času), představují hospodářskou výhodu vyplácenou přímo zaměstnavatelem zaměstnanci, jejímž cílem je paušálně nahradit některé výdaje, které zaměstnanci mohly vzniknout v rámci plnění povinností vyplývajících z jeho pracovní smlouvy. Samotná okolnost, že příspěvky neodměňují konkrétní vykonanou práci, nepostačuje k tomu, aby tyto náhrady nespadaly pod pojem odměna. Z tohoto důvodu tvoří uvedená náhrada výhodu poskytnutou zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s jejich zaměstnáním a spadá pod pojem „odměna“, jak je definován v čl. 2 odst. 1 písm. e) Směrnice, nikoli pod pracovní podmínky ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. c) Směrnice.

Ve věci diskriminace pak SDEU zhodnotil, že z článku 4 Směrnice vyplývá, že rozdílné zacházení, pokud jde o odměňování pracovníků, může představovat zakázanou nepřímou diskriminaci na základě pohlaví pouze tehdy, pokud by odměna byla vyplácena „za stejnou práci nebo za práci, které je přiznána stejná hodnota“. V projednávané věci je patrný rozdíl v povaze práce a jí přiznané hodnotě mezi palubními průvodčími a mezi piloty. Rozdíl spočívá nejen ve výši požadované kvalifikace, ale také i k nutným schopnostem pro výkon povolání a odpovědnosti pilotů, která je značně vyšší než odpovědnost palubních průvodčích. Vzhledem k uvedeným skutečnostem rozhodl SDEU, že v projednávané věci se nemůže jednat o diskriminaci na základě pohlaví.