Pro mnohé společnosti je právě červen měsícem schvalování účetní závěrky a hospodářských výsledků. Tato kompetence spadá do působnosti valné hromady, která by měla být svolána do šesti měsíců od konce účetního období. Některé z možností, jak se dá s hospodářským výsledkem naložit a jaké dopady má dané rozhodnutí do účetnictví, Vám shrnuje tento článek.

Rozdíl výnosů a nákladů předchozího období, do doby než o něm rozhodne valná hromada, můžeme označit jako výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení.

Rozhoduje-li valná hromada o tom jak naložit s kladným výsledkem hospodaření ve schvalovacím řízení (dále jen zisk) má následující možnosti.

Valná hromada může rozhodnout o přídělu zisku do rezervního fondu nebo ostatních kapitálových fondů, dle pravidel uvedených ve společenské smlouvě, resp. stanovách společnosti. Případně lze uhradit ztrátu z minulých let, jestliže je vykazována, nebo převést zisk na účet nerozdělených zisků minulých let. V souvislosti s nahrazením Obchodního zákoníku Zákonem o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) od 1. 1. 2014, došlo k významným změnám týkajících se rezervního fondu, podrobnějšímu rozboru změn je věnován samostatný článek.

Nerozdělený zisk minulých let může společnost dále využít pro zvýšení základního kapitálu. V tomto případě je nutné, aby účetní závěrka, na jejímž základě bylo o navýšení rozhodnuto, byla ověřena auditorem s výrokem bez výhrad a nebyla starší jak 6 měsíců.

Důležitou změnou, kterou s sebou přináší ZOK, je rozlišení mezi rozhodnutím o rozdělení zisku a vyplacením takového podílu. Rozhodnutí o rozdělení zisku je zásadně v působnosti valné hromady společnosti jako jejího nejvyššího orgánu. Vyplacení zisku, tedy samotné poukázání peněžních prostředků společníkům společnosti (případně jiným osobám) je nově výslovně výlučnou působností statutárního orgánu společnosti. Ten přitom nesmí zisk vyplatit, pokud by taková výplata měla za následek úpadek společnosti nebo pokud by výplata z jiného důvodu byla v rozporu se zákonem. Porušení této povinnosti zakládá odpovědnost členů statutárního orgánu a může vést až k ručení členů statutárního orgánu celým jejich majetkem za všechny dluhy společnosti.

Jak již bylo uvedeno výše, zisk lze vyplatit společníkům, to je ovšem možné pouze pokud výplata nebude mít za následek úpadek společnosti a u akciových společností ani snížení vlastního kapitálu pod úroveň upsaného základního kapitálu. Výplatě podílů musí předcházet řádná či mimořádná účetní závěrka, která nesmí být starší jak šest měsíců.  Podíly na zisku podléhají srážkové dani ve výši 15% (pokud smlouva o zamezení dvojího zdanění nestanoví nižší sazbu), kterou je společnost povinna srazit a odvést při jejich výplatě, avšak nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo o výplatě zisku rozhodnuto (valná hromada nebo členská schůze), pokud v této lhůtě nedojde k výplatě zisku.  V určitých případech může výplata zisku podléhat i 35 % srážkové dani (výplata zisku rezidentům tzv. daňových rájů - § 36 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů).

Za určitých podmínek může být výplata podílu na zisku i osvobozeným příjmem (bez aplikace srážkové daně). Osvobozené jsou pouze podíly vyplácené mateřské společnosti, kterou se pro účely daní z příjmů rozumí obchodní korporace, která má formu kapitálové společnosti nebo družstva a drží podíl v dceřiné společnosti ve výši nejméně 10% a to nepřetržitě po dobu minimálně 12 měsíců, přičemž podmínka naplnění doby držby může být splněna i dodatečně (po výplatě podílu na zisku).

Obdobně se posuzují rovněž příjmy, které plynou společníkům při snížení základního kapitálu společnosti, pokud se základní kapitál snižuje o část, která byla navýšená ze zisku po zdanění. Na takový příjem se nahlíží jako na výplatu podílu na zisku a podléhá srážkové dani. Je-li však společník mateřskou společností, může být takový příjem osvobozen.

Novinkou zavedenou ZOK jsou zálohy na podíl na zisku, které byly podle dosavadní úpravy zakázány. O výplatě záloh rozhoduje statutární orgán společnosti, přičemž zálohu lze vyplatit na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že společnost má dostatek prostředků na rozdělení zisku. Výše zálohy nesmí být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku snížený o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu, přičemž k výplatě zálohy nelze použít rezervních fondů, které jsou vytvořeny k jiným účelům, ani vlastních zdrojů, jež jsou účelově vázány a jejichž účel není obchodní korporace oprávněna měnit. Pokud je zisk účetního období nižší, než výše vyplacených záloh, musí se zálohy společnosti vracet. Možnost vyplácet zálohy na podíl na zisku může být zajímavá typicky pro struktury s mateřskou a dceřinou společností, kde je výplata osvobozena od srážkové daně (viz výše), a kde dceřiná společnost má předvídatelný průběh hospodaření již v průběhu roku. Výplatami záloh na podíl na zisku se lze vyhnout nutnosti půjček, které jinak musí být úročeny obvyklým úrokem, jinak mateřské společnosti vzniká povinnost hradit dceřiné společnosti ušlý úrok jako újmu. Další významnou novinkou zavedenou ZOK je v případě akciových společností povinnost vyplácet podíl na zisku výlučně bezhotovostně.

Rozhoduje-li valná hromada o záporném výsledku hospodaření ve schvalovacím řízení (dále jen ztráta) má níže uvedené možnosti.

Ztráta může být uhrazena z nerozdělených zisků minulých let, nebo převedena na účet neuhrazených ztrát minulých let. Lze uvažovat i o úhradě ztráty společníky formou příplatku do základního kapitálu.

Pokud chce společnost snížit hodnotu neuhrazených ztrát minulých let, může tak učinit prostřednictvím snížení základního kapitálu. Základní kapitál však musí zůstat na minimální zákonem stanovené hranici a nesmí se zhoršit dobytnost pohledávek věřiteli.

V letošním roce se valná hromada může poprvé setkat i s kladným nebo záporným zůstatkem na účtu jiný výsledek hospodaření minulých let, který je novinkou od 1. 1. 2013. Na tomto účtu se vykazují změny účetních metod, chyby v účtování a odložená daň v prvním roce účtování. 

Jestliže valná hromada do konce následujícího účetního období nerozhodne o rozdělení výsledku hospodaření ve schvalovacím řízení, postupuje se podle účetních pravidel a výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení se převede na účet nerozdělených zisků minulých let nebo neuhrazené ztráty minulých let, podle toho zda je vykazován zisk nebo ztráta. Konečný zůstatek účtu výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení je tedy vždy nulový.

V praxi se často setkáváme se společnostmi, které nerozdělené zisky a neuhrazené ztráty evidují odděleně. Ačkoliv v účetní legislativě není tento postup zakázán, kloníme se k názoru, že by v případě dosahování zisku neměla být položka neuhrazených ztrát při rozhodování valné hromady opomíjena a společnost by výsledky hospodaření minulých let měla evidovat kumulovaně, tedy v čisté hodnotě.

Pouze v případě, kdy o výsledku hospodaření ve schvalovacím řízení není valnou hromadou rozhodnuto a jeho zůstatek je převáděn dle účetních pravidel, může nastat situace, že účetní jednotka vykáže jak nerozdělené zisky minulých let, tak nerozdělené ztráty minulých let.

Optimálně by valná hromada měla s účtem  jiný výsledek hospodaření minulých let pracovat stejně jako s výsledkem hospodaření ve schvalovacím řízení. Tedy schválit převod tohoto účtu dle povahy jeho zůstatku (viz možnosti uvedené výše).

Přestože u jiného výsledku hospodaření minulých let není stanovena povinnost převést jeho zůstatek do konce účetního období na ostatní účty vlastního kapitálu, případně ho vyplatit společníkům, jako je tomu u výsledku hospodaření ve schvalovacím řízení, je žádoucí, aby i tento účet měl na konci účetního období nulový zůstatek a to z důvodu srovnatelnosti vykazovaných údajů.

Na výše uvedenou úpravu účtování změn účetních metod reagovaly rovněž daňové předpisy. Za účelem zachování stejných daňových dopadů změn účetních metod se budou provedené úpravy zohledňovat v základu daně mimoúčetně. Problematické je, že tato úprava byla do daňových předpisů zakomponovaná až s účinností od 1. ledna 2014 a její aplikací již pro rok 2013 se přechodná ustanovení nezabývají. Lze se tak zatím pouze domnívat, že na základě ustálené judikatury se i v daňovém přiznání za rok 2013 budou změny účetních metod zohledňovat v základu daně, jak tomu bylo do konce roku 2012. 

Ing. Inka Kropáčková

inka.kropackova@fucik.cz

Mgr. Ing. Václav Staňkovský, LL.M.

advokat@stankovsky.cz

Ing. Michal Scholtz

michal.scholtz@fucik.cz