S radostí Vám představujeme další článek s účetním tématem, který se promítá i do praxe auditorů a poradců. Budeme se věnovat rozdílům mezi vedením finančního účetnictví podle českých a mezinárodních účetních standardů (dále také „IFRS“). Ačkoliv v průběhu let pomalu dochází ke snaze o sjednocování základních principů českého účetnictví s IFRS, stále v jednotlivých oblastech finančního účetnictví můžeme vidět rozdíly, které mohou mít významný dopad na sestavenou a prezentovanou účetní závěrku.

První část článku se zabývá úvodem do problematiky a přiblížením obecných přístupů českých a mezinárodních předpisů na vedení účetnictví, sestavení účetní závěrky a jejím náležitostem. Konkrétním několika vybraným oblastem a rozdílům, jejichž úpravy se v obou rámcích odlišují, se bude věnovat druhá část našeho článku.

Účetní předpisy

České obchodní společnosti jsou povinny se při vedení účetnictví, sestavování účetní závěrky a k tomu vztahujícím činnostem, řídit českými účetními předpisy, které tvoří:

• Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“)
• Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška“)
• České účetní standardy pro podnikatele (dále jen „české účetní standardy“ nebo „ČÚS“)

Výjimku tvoří obchodní společnosti, jež jsou emitentem cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v některém z členských států Evropské unie. Ti použijí pro vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky IFRS. Další účetní jednotky, které se mohou rozhodnout pro vedení účetnictví podle IFRS, jsou společnosti, které jsou dceřinými a přidruženými společnosti skupiny, která sestavuje konsolidovanou účetní závěrku v souladu s IFRS, a to i dobrovolně.

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví se skládají z:

• International Financial Reporting Standards (Mezinárodní standardy účetního výkaznictví, dále jen „IFRS“)
• International Accounting Standards (Mezinárodní účetní standardy, dále jen „IAS“) – původní standardy, postupně jsou nahrazovány standardy IFRS

Vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky

V České republice (dále jen „ČR“) se z účetního výsledku hospodaření stanovuje základ daně, ze kterého se po úpravách vypočte i samotná výše daně z příjmů právnických osob. Zde je nutné připomenout, že pro stanovení základu daně v ČR není možné využít výsledku hospodaření, který vychází z IFRS předpisů. V praxi tedy dochází k větší či menší komplikaci, kdy účetní jednotka má na výběr několik možností, jakými jsou:

1. Vedení podvojného účetnictví tzn. duplicitně neboli zvlášť dle českých účetních předpisů a zvlášť dle IFRS.
2. Vedení účetnictví v souladu s českými účetními předpisy a při přípravě účetní závěrky dle IFRS zohlednit rozdíly formou dodatečných úprav.
3. Vedení účetnictví v souladu s IFRS a při přípravě účetní závěrky dle českých účetních předpisů zohlednit rozdíly formou dodatečných úprav.

Příprava na tyto úpravy může během roku spočívat například v tom, že společnost bude rozlišovat jednotlivé položky nákladů, výnosů, aktiv a pasiv na více analytických účtů. Pro příklad uvedeme odpis automobilu pořízeného na finanční leasing, který se na rozdíl od IFRS dle ČÚS po dobu finančního leasingu neaktivuje do oblasti dlouhodobého majetku a tím pádem ani neodepisuje. V situaci, kdy účetní jednotka účtuje dle IFRS a následně provádí úpravu na české předpisy, pro jeho odpis zvolíme vlastní analytický účet (např. 551002 Odpis automobilu - fin. leasing). Při úpravě na české předpisy poté bude účetní jednotka vědět, že tento náklad je nutné vyloučit z výsledku hospodaření, a naopak od výsledku hospodaření odečíst náklad na služby finančního leasingu.

V každém případě ale závěrka sestavená jedním z výše uvedených způsobů v souladu s českými nebo mezinárodními účetními standardy musí věrně a poctivě zobrazovat finanční situaci i výsledek hospodaření účetní jednotky.

Měna

Zákon o účetnictví ukládá účetním jednotkám, aby vedly své účetnictví a sestavovaly finanční výkazy v české měně. Oproti tomu standard IAS 21 požaduje, aby si každá účetní jednotka zvolila pro vedení účetnictví svou funkční měnu. Tato měna není vůbec dána státem či jakoukoliv regulační jednotkou. Funkční měnu si účetní jednotka zvolí podle měny, která je měnou hlavního ekonomického prostředí, ve kterém společnost operuje. To znamená, ve které primárně tvoří a očekává peněžní prostředky. Jak už definice napovídá, funkční měna byla založena zejména za účelem eliminace kurzových rozdílů.

Jako příklad stanovení funkční měny můžeme uvést na britské obchodní společnosti, která má pobočku v Německu. Britská společnost přes svoji pobočku prodává produkty na německém trhu. V Německu se nachází hlavní činnost společnosti, tj. přijímá peníze z prodejů v eurech a hradí většinu souvisejících nákladů také v eurech. Britská společnost by měla zvážit, zda nezvolit euro jako svou funkční měnu.

Struktura účetních výkazů a příloha k účetní závěrce

Na začátek bychom rádi zdůraznili, že mezinárodní standardy účetního výkaznictví se zaměřují především na obsahovou strukturu a formát již finálních účetních výkazů. České předpisy mimo to dbají na jednotné používání účetních metod účetními jednotkami. Tyto postupy účtování a formy účetních výkazů jsou podrobně popsány v jednotlivých českých účetních standardech.

Český zákon o účetnictví dělí účetní jednotky do čtyř kategorií (mikro, malá, střední a velká). Na každou z těchto kategorií se uplatňují jiná pravidla a požadavky. Vyhláška poté definuje, jaké účetní výkazy a v jakém rozsahu musí daná účetní jednotka na základě kategorizace sestavovat. Například malá a mikro účetní jednotka, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, není povinna sestavovat výkaz o změnách vlastního kapitálu a výkaz o peněžních tocích. Povinnou součástí každé účetní závěrky sestavené dle českých účetních předpisů je rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha v účetní závěrce.

České účetní standardy definují přesný postup účtování dané účetní kategorie, postup při snižování účetní hodnoty majetku, způsob jeho zařazení a vyřazení, způsob odpisování, stanovení jednotlivých syntetických účtů dle jejich účelu, a také na jakém řádku účetního výkazu se daná účtová skupina vykazuje.

IFRS využívá jednotlivé standardy pro sestavení účetních výkazů a stanovení obsahové náplně přílohy v účetní závěrce. Standard IAS 1 – Sestavování a zveřejňování účetní závěrky – představuje základní (minimální požadovaný) formát a obsah účetních výkazů a přílohy v účetní závěrce. Další případné požadavky s dopadem do finančních výkazů a přílohy upravují jednotlivé standardy, například standard IAS 12 – Daně ze zisku – který upravuje způsob vykázání dluhů a aktiv týkající se splatné daně a odloženého daňového dluhu a odložené daňové pohledávky. Účetní závěrka sestavená dle IFRS musí vždy obsahovat výkaz o finanční situaci, výkaz o úplném výsledku, výkaz změn vlastního kapitálu, výkaz o peněžních tocích a komentář k výkazům.

V dnešním článku jsme se zaměřili na základní poznatky vztahující se k rozdílům mezi vedením účetnictví a sestavením účetní závěrky podle českých a mezinárodních účetních předpisů. V jednom z dalších čísel našeho newsletteru se k této problematice vrátíme a uvedeme bližší informace k vybraným rozdílovým oblastem a dále také naše postřehy a zkušenosti z praxe.