Narodil se v Plzni. Vystudoval ČVUT v Praze, kde posléze působil jako vědecký aspirant a učitel. Potom byl ve vedení německého elektrotechnického velkoobchodu. V současné době pracuje jako výkonný ředitel České fotovoltaické asociace, a je předsedou představenstev Czech Nature Energy a.s. Zabývá se legislativními procesy, návrhy zákonů a technickými změnami v energetice a fotovoltaice. Je ženatý, má dospělého syna.

Jak jste dostal nápad provozovat elektrárny?

Za všechno můžu poděkovat svojí staré škodovce. Kdo před revolucí vlastnil podobné auto, tak ví, jak špatně startovala. Krátce po revoluci, tak v lednu či v únoru roku 1990 jsem se vypravil do Německa, kde jsem si koupil malý solární panel. Byl poměrně drahý, stál asi 150 nebo 180 marek. Byl 14ti voltový a dokázal jenom přes oddělovací diodu baterii slabě dobíjet. V tu chvíli jsem měl z pomalu startující stodvacítky formuli 1. Baterka nejenom že se udržovala stále v tom správném chemismu a měla v zimě neuvěřitelnou kapacitu

Když jste začal podnikání se solárními panely, cítil jste, že jdete do finančního rizika?

Žádné riziko jsme tehdy nevnímali. Naopak to bylo ve stavebním i elektrotechnickém průmyslu vnímáno jako příležitost. Po změně zákona v roce 2005 jsme navíc viděli, že všechno je „nalajnované“ a má pevný řád. Nikoho v tu chvíli nenapadlo, že by později byly uvalené srážkové daně, které dodnes u velkých elektráren přetrvávají, překompenzace, změna daňového odepisování nebo například recyklační poplatek, který já považuji u určitého typu elektráren za zcela absurdní a nesmyslný.

Jak se elektrárny financovaly?

Kdo neměl, vzal si úvěr. Banky tehdy půjčovaly velmi velkoryse. Poskytovaly finanční prostředky s vlastní spoluúčastí od 7 do 10 %. To znamená, že se financovalo 90 až 93 procent cizím kapitálem. V průběhu roku 2010 se spoluúčasti vyšplhaly leckde až k 40 %. Média podávala v té době nesprávné informace veřejnosti a solární elektrárny včetně majitelů se staly trnem v oku.

Můžete mi to přiblížit? Co to bylo tím trnem?

To byla překompenzace. V roce 2009 se říkalo, že stát neohlídal projednání novely o změně v cenové strategii na další regulační rok. A protože fotovoltaika je součást energetiky a energetiku má na starosti energetický regulační úřad a ten se při vyhlašování rozhodnutí řídil zákonem, kde bylo uvedeno, že má možnost do cenotvorby zasahovat pouze jednou za rok. V jiných státech, například v Německu se ceny upravovaly třeba až třikrát čtyřikrát do roka. Jak je vidět, někde to jde, někde nejde. Takže otázka je, čí to byl záměr, proč se tímto způsobem neregulovalo a proč když někde opisujeme celé statě a přijímáme informace z EU, proč jsme se v té regulaci nepoučili z německého systému a neřídili jsme to operativně. Takhle došlo k tomu, byl v roce 2010 vyhlášený stop stav, který trval až do roku 2012. My jsme tomu říkali doba temna. Pokud jste v tu dobu řekl, že máte panel na střeše, tak vám to každý záviděl. Ale šanci měl každý od těch nejmenších až po ty největší, akorát že tomu nikdo nevěřil, protože do té doby to byla v očích veřejnosti sci-fi.

Jak se určí velikost elektrárny?                                                           

Každý panel má výkon ve watech, takže když si spočítáte a znásobíte počet panelů jednotkovým výkonem, tak dojdete k celkovému výkonu elektrárny. U těch střešních elektráren se pohybujeme od 2 do 8 až 12 kilowattpeaků.

Jak velkou máte elektrárnu?

Nevlastním velký komplex. Mám dvě střešní elektrárny, jednu pětikilowattovou, druhou šestikilowattovou. Každou mám jinak natočenou s jinou technologií, což je také z důvodu zkoumání, postavení v různém čase. Takže je možno tam vidět i růst nových technologií.

Ušetří koupí solárních panelů domácnost?

Elektrárna je zdrojem i finanční nezávislosti, který my nazýváme energetickou svobodou. Pokud si koupíte energeticky úspornou žárovku, očekáváte, že ušetříte za energii. Procentuelně sice snížíte spotřebu, ale z hlediska celého roku to téměř nepoznáte. Protože na počet osvitových hodin led žárovek je to rozdíl malý a nepoznatelný. My jdeme aktivní cestou nejenom výměny spotřebičů za efektivní, ale hlavně dodáním té aktivní části, to jest fotovoltaického zdroje.

Výroba fotovoltaiky má tu nepříjemnou vlastnost, že rozdíl v našich podmínkách mezi létem a zimou je jedna ku pěti, takže systém se nikdy nedá udělat stoprocentně správně. Musí být optimalizovaný na zimu nebo na léto. Když ho optimalizuji na zimu, tak v tu chvíli mám v létě 20x – 25x větší přebytek elektřiny, který nejsem schopen spotřebovat. Musí se tedy zvolit kompromis.

Jakou životnost mají solární panely?

Čtyřicet až čtyřicet pět let. Zkušenosti z Německa ukazují, že panely, které mají za sebou dvacet pět let životnosti, tak vykazují ztrátu výkonu pouhých 8 – 12 % původního výkonu. Otázka je, co

se stane za dalších patnáct dvacet let. Pokud je panel správně namontován, tak je z něj i správně odváděna elektřina a je dobře fyzikálně zabezpečen. Dá se říct, že panelu se po nějakých 40 – 45 letech sníží výroba na 80 – 75 % původní hodnoty, ale neměl by být sám o sobě ještě z provozu vyřazen.

Jak probíhá jejich likvidace?

Já jsem zatím nelikvidoval.

Jak vysoký je recyklační poplatek?

U mě by byl poplatek z celkem asi 10 tisíc korun. Nepříjemné na tom je, že recyklační poplatek díky dlouhé životnosti panelů je zasahuje do života několika generací. Čili já jsem ten poplatek někomu zaplatil, a po 40 – 45 letech mi bude 100 let, takže to nebude ani můj syn, ale syn mého syna, kdo bude recyklovat. Nikdo už nebude mít doklad, že ten původní poplatek zaplatil.

Evropani budou ruku v ruce s rozvojem elektroautomobilismu potřebovat nové zdroje. Nebudou čekat na úplnou fyzikální životnost celých 40 let, ale budou se těch panelů zbavovat o něco dříve. Budou se vlastně zbavovat zcela funkč-ních panelů. Proč ho tedy recyklovat?

Máme v hlavě takový nápad, jak pomoci Africe nebo Jižní Americe, kde jsou s životní úrovní lehce pod námi. Ta myšlenka je taková udělat životaschopný dárcovský projekt, kde by proběhl sběr panelů a jejich odvoz do rozvojových zemí. Přestože tady panel pracoval 20 až 30 let, tak v jižních šířkách bude dodávat o padesát, možná i o 100% ročně více energie než u nás. Je to způsobené tím, že je tam delší den, počet hodin je delší, nemají tak velký rozdíl mezi létem a zimou. Díky těmto podmínkám panel vygeneruje až jednou tolik energie. Zatím jsme na začátku, nemáme tolik panelů k recyklaci.

Jaká je současná situace?

Ke konci loňského roku měli všichni vlastníci fotovoltaických elektráren odvést do fondů recyklační poplatek. Někdo to udělal, jiný ne.

Potřebují panely nějakou údržbu?

Většinou nepotřebují. Panely mají tzv. samočisticí schopnosti. Pokud je panel nakloněn 10 - 15 stupňů, tak skoro veškerá roční zašpinění z exhalací sklouznou. Výjimky jsou například u velkých průmyslových areálů, kde může být velký spad nebo velkých zemědělských ploch, kde se uvolňuje lepkavý pyl. Tam většinou člověk musí sáhnout k roční údržbě a speciálním přípravkem panely čistit. Buď demineralizovanou vodou, nebo jiným chemickým přípravkem. Většina přípravků je ekologicky odbouratelné a jsou šetrné k přírodě.

Jak se dívají obce na majitele elektrárny?

Myslím, že obce fotovoltaiku vítaly a vítají, protože ve většině případů jsou majiteli pozemků a mají z toho výnosy. A protože je to obecní, tak mají také pravidelně peníze z pronájmu do obecního či městského rozpočtu. Bohužel v konci roku 2010 došlo k nepochopení, a obce, kterých se to netýkalo, si nevytvářely vlastní názor, ale nechaly se strhnout negativními články v novinách a ve společnosti negativně vedenou solární protikampaní. Města a obce se bály, aby jim fotovoltaické elektrárny po dotační době nezůstaly osiřelé, a proto byla narychlo schválena recyklační legislativa. K prohlasování se přidali všechny vládní i protivládní strany. A tím došlo k zavedení recyklační daně i na střechy rodinných domů.

Cítíte podporu od státu?

Od roku 2015, kdy se spustil aktualizovaný program Nová zelená úsporám, tak konečně cítíme změnu postoje ke všem současným majitelům fotovoltaických elektráren, kteří to mysleli dobře. A to nejen na střechách domů, ale u větších firemních elektráren. Je pravda, že to všichni dělali pro peníze, ale druhým důvodem byl rozjezd zelené energetiky. Bez toho by byl ten rozjezd mnohem pomalejší. Věřím tomu, že tím, že se spustily dotace, tak i ty velké elektrárny mají smysl. Protože zase nejsou až tak velké, i když megawaty a desítky megawat tam jsou. Ale ve srovnání s těmi velkými centrálními elektrárnami je to kapka v moři. Pokud tyto větší elektrárny budou do budoucna doplněny nějakou akumulací elektřiny, tak se z nich právě stane v tom daném uzlovém bodě přínos pro celou elektrizační soustavu České republiky.

Setkal jste se s vandalismem?

Setkali jsme se s krádežemi. Pokud se něco rychle vymontuje, demontuje, utrhá hliníkové rámy, tak i když je prioritní krádež, tak je to zároveň vandalství. Náklady na opravu jsou potom značné.

Jak vznikla asociace?

V roce 2009 jsme uspořádali první Fotovoltaické Fórum v Plzni. Byli tam zástupci mnoha stran od státních institucí, regulačního úřadu, distribučních společností, ministerstev, stavebních úřadů, soudních znalců, akademiků. Byla tam paralelně i odborná výstava. Uvědomili jsme si, že scházet

se jednou za rok je málo a že bychom fotovoltaickou problematiku potřebovali konzultovat častěji a pravidelně. Hodně akční v tom byl minulý předseda naší asociace Josef Květoň, který byl velký prognostik a říkal: Zkusme založit asociaci, protože všechny věci, které přednášíme, tak můžeme shromáždit na jednom místě. Už druhý den v průběhu konference jsme vyhlásili, že vznikne Česká fotovoltaická asociace a sehnali jsme pár prvních podpisů a necelý měsíc na to jsme zapisovali sdružení fyzických osob do registru Ministerstva vnitra.

Co to členům Česká fotovoltaická asociace přináší?

Jsou to především informace a možnost konzultovat, ptát se na problematiku, co je zajímá. To je zejména u členů, kteří nějakou elektrárnu mají, a kteří potřebují poradit s provozními, elektrikářskými nebo s daňovými záležitostmi. Základní členství máme od roku 2015 zdarma. Členy nemusí být pouze majitelé elektráren, ale členy se nově mohou stát učitelé, studenti, všichni, které daná oblast zajímá a kteří zde čerpají odborné poznatky z oblasti techniky, vzdělávání, legislativy a podpůrných informací, za které nemusí platit. I proto patří ČFA u nás k největším profesním asociacím, a to nejen podle data vzniku, působnosti ale i počtu členské základny.

Vy radíte i s daněmi?

Samozřejmě, nějakou dobu jsem pracoval jako finanční ředitel a daňové právo patřilo tehdy k mým pracovním povinnostem, proto se v tom vyznám. Na počátku až do roku 2010 existovalo osvobození od daní z příjmů, bylo tam hodně neznámých. Někdo si vykládal zákon o daních z příjmů tak, že když je jeden rok daňové osvobození a vztahuje se na další, že se to vztahuje od té doby na určitou dobu, což není samozřejmě pravda.

Co se všechno dnes platí?

Dneska nic. Poslanci recyklační daň vztáhli na historické fotovoltaické panely nainstalované do konce roku 2012. Od ledna 2013 všichni, kdo vyráběli nebo dováželi panely do České republiky, platili recyklační daň už při vstupu na trh. V ČR byli asi tři nebo čtyři výrobci a ti, když uváděli výrobek na trh, tak zaplatili recyklační daň předem. Stejně jako tomu je u všech ostatních elektro-zařízení, jako svítidel, praček apod. Takže to se naštěstí zavedlo u fotovoltaických panelů také.

Každý v předsednictvu má svou větší či menší elektrárnu a má s tím praktické zkušenosti. Sám jsem chtěl, abychom na přednáškách svazu uváděli vlastní reference, aby byly vidět naše vlastní zkušenosti. Tím pádem můžeme kvalifikovaně radit, přednášet a někdy i dementovat ne úplně šťastné výroky a články, které se šíří v médiích.

Jak probíhá návrh fotovoltaiky pro běžného uživatele?

Vždycky se ptáme, odkud klient je a doporučíme mu nějakou dobrou firmu z blízkosti místa jeho bydliště. Chceme, abychom vychovávali v naší odbornosti projektanty a obchodníky, kteří umí nabídnout a navrhnout optimalizovat elektrárnu. Není to o jenom tom, dát maximum panelů na střechu. Odborník se musí podívat, jaký máte dům, jakou máte střechu, kolik vás tam bude bydlet, jestli se hodláte stěhovat a další po-drobnosti. Všechno je to proto, že navrhujeme zdroj nejenom na pět let, ale na celých čtyři-cet pět let. Takže by tam mělo být to racio dlouhodobosti.

Kdo do toho procesu mluví?

Pokud je to opravdu tak, že dodržíte paragrafy ze stavebního zákona, tak do toho ani obec nemá mnoho co říkat. Nesmí se třeba porušit nebo zvýšit požární riziko, přetížení střechy nad únosnou mez, většinou s tím statika ale nemá problém. Ale dodavatelská firma by měla mít profesní zkušenosti a takové projekční analyti-ky, kteří to dokážou analyzovat a říci ano-ne. Pokud tam něco takového zjistí, tak samozřejmě pak musí jít na stavební úřad, ale pokud není v památkové zóně, což je taky jedna z podmínek, pak by problém být neměl.

Řešili jste nějaký takový spor?

Mnoho soudů, kdy jsme právně napomáhali, jsme vyhráli. Pamatuji si na případ, kdy v památkovém území bylo na dvou domech asi osmdesát šest rezavých odporných antén a ty niko-mu nevadily. A proti tomu nainstalovaná fotovoltaika v rovině střechy je prý něco strašného. Tak jsme nafotili. Byl to velký boj u nadřízeného stavebního úřadu asi na dvě odvolání, ale nakonec nám úřady dali za pravdu. Tady si myslím, že by státní úředníci z MMR si měli vzít příklad z Německa a Rakouska, kde se panely instalují například na kostel či faru. Čili i ten farář když si dá fotovoltaiku, tak je in a jak je vidět, ani na střeše fary to nikomu nevadí.

Podléhají panely módě?

Dá se říci, že i sem se dostala móda. Je to především barevný design. Když máte dobrého architekta a potřebujete to skloubit s designem domku, tak jde všechno přizpůsobit. Může to pozvednout tvář celého domu. Když si takový kvalitní deko-rativní panel dáte na fasádu, tak tam máte technologii „22. století“.

Mercedes Wimmerová