S pojmem statutární auditor se setkávají společnosti, které na základě zákona č. 93/2009 Sb. o auditorech (dále jen jako „Zákon“) podléhají auditu. Statutární auditor je ve smyslu Zákona fyzická osoba, které bylo Komorou auditorů (dále jen jako „Komora“) vydáno rozhodnutí o oprávnění vykonávat auditorskou činnost. S výkonem této funkce je spojena určitá zodpovědnost. Při jejím rozsahu je nutno vycházet především ze Zákona, primárně z části o disciplinárních proviněních a přestupcích. Základem odpovědnosti při výkonu této funkce je nutnost dodržování obecně závazných právních předpisů, povinnost dodržování auditorských standardů, potřeba dbát ustanovení etického kodexu a ostatních vnitřních předpisů Komory.

Mezi základní vlastnosti auditora patří jeho nezávislost definovaná v § 14 Zákona, který říká, že auditor nesmí provádět audit v případě existence určité (přímé či nepřímé) vazby mezi ním a auditovanou účetní jednotkou (např. může jít o dlouhodobou závislost na příjmech poskytnutých účetní jednotkou). Dané se vztahuje i na případ poskytování neauditorských služeb danému subjektu. Má-li auditor pochybnosti o své nezávislosti v rámci výkonu auditorské činnosti, musí je pojmenovat, demonstrovat a přijmout určitá opatření.

Další základní povinností auditora, za kterou v případě jejího porušení může být zodpovědný, je mlčenlivost. Povinnost jejího dodržování mu vyplývá z § 15 Zákona. Mlčenlivost se v tomto kontextu vztahuje na všechny neveřejné skutečnosti, které souvisejí s výkonem auditu. Auditor však může být zbaven této povinnosti buď Komorou nebo samotnou auditovanou účetní jednotkou. Mezi další výjimky z povinnosti zachovávat mlčenlivost patří i poskytnutí informací podléhajících mlčenlivosti České národní bance (jako orgánu dohlížejícího nad finančním trhem), orgánům činným v trestním řízení v případě podezření ze spáchání trestného činu (např. korupce) nebo soudu. V případě změny auditora má původní auditor povinnost seznámit toho aktuálního se shromážděnými informacemi, které podléhají mlčenlivosti.

Podstatnou část odpovědnosti auditora upravuje Zákon ve své části o přestupcích, a to konkrétně od § 49a a násl. Zákona. Účelem zákonodárců při vymezení jednotlivých přestupků v Zákoně je zejména chránit veřejný zájem, právem chráněné zájmy Evropské unie a případně zájmy účetní jednotky. Za spáchání jednotlivých přestupků v této oblasti hrozí pachateli přestupku značně vysoká sankce, a to v závislosti na druhu přestupku a na právní formě auditora (Zákon při přestupcích rozlišuje, zda jde o fyzickou nebo o právnickou osobu).

Rozsah odpovědnosti auditora za vykonání činnosti může přesáhnout i do trestněprávní roviny, a to v případě, že „vystaví jinému nepravdivou zprávu auditora nebo nepravdivé potvrzení o finanční situaci nebo majetkových poměrech“, což má za následek naplnění skutkové podstaty trestného činu, a to Vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy ve smyslu § 259 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

V souhrnu lze konstatovat, že auditor při výkonu funkce musí jednat s odbornou péčí. Zákon pro výkon této činnosti předpokládá mimo jiné úspěšné složení auditorské zkoušky. Současně v rámci výkonu této funkce musí auditor absolvovat různé kurzy a školení, což má v neposlední řadě význam také v tom, aby byl auditor poučen o jeho odpovědnosti.

Co říci na závěr…stejně jako je účetní jednotka odpovědná za sestavení účetní závěrky, je auditor odpovědný za své provedené zakázky, které podléhají dozoru ze strany Komory.

Naše společnost poskytuje auditorské i neauditorské služby, proto neváhejte nás kontaktovat. Rádi Vám pomůžeme v této oblasti a doporučíme nejvhodnější druh naší služby/zakázky.