Jak jsme v minulosti informovali, rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) byla předložena k posouzení právní otázka, zda pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší platí vedle objektivní lhůty odpovídající lhůtě pro stanovení daně i lhůta subjektivní, jež by běžela do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž daňový subjekt zjistil, že daň má být nižší než poslední známá daň.

Přitom dlouhodobá správní praxe finanční správy potvrzovaná judikaturou byla, že platí obě tyto lhůty a marným uplynutím kterékoliv z těchto lhůt dojde k zániku práva daňového subjektu dodatečné daňové přiznání na daň nižší podat.

Tento dosavadní postup však nyní odmítl rozšířený senát NSS v rozhodnutí sp. zn. 2 Afs 363/2019 – 50 ze dne 5. 9. 2023, v němž dospěl pro daňové subjekty k pozitivnímu závěru, který podepřel odůvodnění mnoha argumenty, že:

Daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Subjektivní lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první daňového řádu (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.