Tento rozsudek zde uvádíme pro oživení problematiky počítání lhůty pro stanovení daně, což bylo předmětem již několika rozsudků NSS. Předmětem aktuálního rozsudku byl spor, ve které se řešilo, kdy uplynula lhůta pro stanovení daně z příjmů právnických osob za rok 2013 a zda úkon správce daně  (vydání dodatečného platebního výměru) nebyl jen formalistickým úkonem k prodloužení lhůty. NSS v tomto případě upozornil a připomněl ustanovení § 38f odst. 2 zákona o daních z příjmů, dle kterého platí: „Lze-li uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.“ V posuzované věci bylo tedy nutné vzít v úvahu skutečnost, že za rok 2012 byla daňovému subjektu vyměřena ztráta z daně z příjmů právnických osob. S ohledem na další ustanovení zákona, dle kterého lze ztrátu uplatnit po dobu 5 let od jejího vzniku (tj. zde nejpozději za zdaňovací období roku 2017), lhůta pro stanovení daně za rok 2013 skutečně v základní obecné rovině skončí až v roce 2021 společně se lhůtou za zdaňovací období 2017.