Posuzování funkčního spojení technologie se stavbou pro účely zákona o daních z příjmů bylo v minulosti předmětem rozsudku nejvyššího správního soudu (NSS) č.j. 5 Afs 3/2010-144 ze dne 17. září 2010. Z předmětného rozsudku vyplývá, že pro účely daně z příjmů je vždy nutno zkoumat funkci a účel, k němuž byla stavba určena a zkolaudována.

Hlavním kritériem pro posouzení, zda je určitá technologie pevně spojená s budovou z pohledu zákona o daních z příjmů posouzena jako samostatná movitá věc či nikoliv, je skutečnost, je-li daná technologie ze stavebně-technického hlediska vyžadována, resp. nezbytná pro funkci a účel stavby (přítomnost této technologie bude podmínkou vydání kolaudačního souhlasu pro danou stavbu). Dalším ukazatelem je podle výše zmíněného rozsudku skutečnost, zda daná technologie slouží pouze věci, jíž je součástí, či zda slouží i pro jiné účely (v takovém případě by se mohlo jednat o samostatnou movitou věc). V souvislosti s daným rozsudkem byl rovněž doplněn pokyn GFŘ D-6 K § 26 bod 1., ve kterém je výčet zařízení jakožto samostatných movitých věcí, které jsou pevně spojeny s budovou nebo se stavbou, s přihlédnutím k jejich stavebně-technickým parametrům, funkce a účelu budovy nebo stavby.