Na rozdíl od plné moci, která musí být udělena ve shodné formě, v jaké musí být učiněno právní jednání, pro něž má být zmocněnec pověřen, není taková podmínka vyžadována u smlouvy o smlouvě budoucí, jelikož její forma není výslovně zákonem omezena. Část odborné veřejnosti sice nutnost „následování formy“ dovozuje i pro smlouvu o smlouvě budoucí, současná judikatura však tento názor nepotvrzuje. Tato vlastnost smlouvy o smlouvě budoucí se projevila i v dalším případě, kde zúčastněné osoby zašly ještě o kousek dále.

Jádrem rozebíraného sporu, ohledně kterého vznikl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 251/2023, je možnost uzavření smlouvy o smlouvě budoucí za využití elektronické komunikace, konkrétně skrze WhatsApp. Z rozsudku prvoinstančního, tak i odvolacího soudu vyplývají zajímavé a vysoce relevantní aspekty pro posuzování právního jednání učiněného touto formou. Žalobkyně se domáhala určení obsahu smlouvy o převodu obchodního podílu a zaplacení částky 42 750 GBP s příslušenstvím. Žaloba byla v tomto případě zamítnuta, protože nedošlo k dohodě stran ohledně obligatorních náležitostí smlouvy, mj. jelikož nebylo jasné za jaký subjekt jednal pan Jiří V., respektive zda jednal za sebe jakožto fyzickou osobu, nebo jako jednatel žalobkyně (společnosti). Soudy možnost takového uzavření smlouvy nevyloučily, ba naopak svým podrobným zkoumáním veškerých okolností dané situace této možnosti spíše přisvědčily.

U elektronické komunikace formou různých messengerových platforem, které obsahují záznamy o veškerých učiněných jednáních, není česká judikatura plně sjednocena v otázce, zda lze s jejich užitím (potažmo elektronicky) uzavřít písemnou smlouvu, respektive zda lze dodržet požadavek písemné formy právního jednání. Zahraniční judikatura je v řešení těchto otázek již dále. Například v situaci, kdy emotikony mohou vzbudit dojem zájmu, může tato skutečnost být právně relevantní nejen pro posouzení uzavření smlouvy, ale také i z hlediska předsmluvní odpovědnosti. Za právně relevantní jednaní lze považovat i situaci, kdy je na zprávu obsahující nabídku zboží, služeb či jiného předmětu smluvního vztahu reagováno emotikonem „thumbs up“, nebo-li zvednutého palce a v takové chvíli nelze vyloučit, že by české soudy mohly věc posoudit jako platné uzavření smlouvy. Právě k takovému závěru se přiklonil kanadský soud ve sporu o uzavření smlouvy o dodání zboží. Světové soudy, včetně těch českých, jsou tak stavěny před nelehký úkol, kterým bude posuzování emotikonů a jejich významu v kontextu konkrétních konverzací, přičemž tyto významy se mohou významně odlišovat nejen v kontextu jednotlivých zemí a kultur, ale i v rámci specifických sociálních skupin. Pro dokreslení situace lze poukázat na obrácenou stránku věci, kdy české soudy zohledňovaly absenci emotikonů jako vážnost učiněného sdělení (tedy, že sdělení nebylo učiněno v humoru). Proto bude v těchto případech třeba, aby se soudy důkladně vypořádaly s významem konkrétního emotikonu či jeho absence pro obsah právního jednání a dalších okolností.

Soudní judikatura k právním jednáním učiněným skrze chatové služby či dokonce formou emotikonu/smajlíku, se rozvíjí a je tedy nutné být obezřetný i v rámci zasílaných zpráv a reakcí v chatu, mj. jelikož sice jsme zvyklí vynaložit zvýšenou pozornost při podepisování fyzického vyhotovení smluv, nicméně prostředí chatových platforem má přesně opačný efekt, kdy sdělení nemusí být myšleno vážně a nemusí jím být zamýšleno vyvolání právních následků, avšak právě k tomu může dojít. Rizikem činění či posuzování takového právního jednání může být možnost úpravy zasílaných zpráv (ač takové zprávy bývají standardně obsaženy označením o skutečnosti, že byly upraveny), ale také i identifikace jednající osoby, jelikož prokázání, že předmětnou zprávu skutečně napsala daná osoba nemusí být jednoduchý úkol.