Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se nedávno zabýval případem, kdy si spotřebitel („pan X“) objednal hotelový pokoj v Německém hotelu přes známý internetový portál booking.com. Pan X dokončil na tomto portálu rezervaci, zadal své osobní údaje, ale na první den rezervovaného pobytu se nedostavil. Následující den hotel vyúčtoval panu X v souladu s obchodními podmínkami stornopoplatek ve výši 2 240 EUR, který pan X neuhradil.

Společnost provozující hotel se následně domáhala uhrazení stornopoplatku u soudu. Argumentovala, že stisknutím tlačítka „Dokončit rezervaci“ ze strany pana X došlo k uzavření smlouvy. Německý BGB, který transponuje mimo jiné směrnici o právech spotřebitelů, vyžaduje, aby tlačítko pro odeslání objednávky bylo snadno čitelným způsobem označeno výrazem „objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací.

V této situaci měl německý soud pochybnosti, zda byla tato povinnost v tomto případě naplněna. Německý soud dále uvedl, že slovo „rezervace“ uvedené ve výrazu „Dokončit rezervaci“ není v běžném jazyce nutně spojováno s povinností zaplatit finanční protiplnění, ale je rovněž často používáno jako synonymum k „předem si zdarma zamluvit“. Věc proto předložil Soudnímu dvoru s předběžnou otázkou, zda je třeba vycházet pouze z výrazu uvedeného na tlačítku, nebo zda je třeba zohlednit rovněž okolnosti celého objednávkového procesu.

Soudní dvůr uzavřel, že s ohledem na účel a smysl směrnice i zákona je především zásadní ochrana spotřebitele. Prodejci (portálu booking.com) pak navíc nic nebrání textaci tlačítka upravit, aniž by došlo ke ztrátě konkurenceschopnosti. Z tohoto důvodu dospěl k závěru, že je nutné hodnotit pouze text tlačítka samotného. 

Bude nyní na německém soudu, aby posoudil, zda v německém jazyce výraz „dokončit rezervaci“ je výrazem, který upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká spotřebiteli povinnost zaplatit obchodníkovi, a to z pohledu průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný.

Závěr

Český občanský zákoník obdobné ustanovení, jako německý BGB výslovně neobsahuje. Nicméně uvedené závěry je nepochybně možné vztáhnout i na smlouvy uzavírané v jeho režimu. Průměrnému spotřebiteli musí být jasné, že uzavírá smlouvu, čímž mu vzniká povinnost zaplatit za objednané služby či zboží. Uvedený příklad je navíc v našich končinách o to aktuálnější, že taktéž v českém jazyce se rezervace používá jak pro úplatné, tak bezúplatné zamluvení služby či zboží. V případě, že vás téma zaujalo, či se s obdobným problémem potýkáte, neváhejte nás kontaktovat. 

Autor: Tomáš Brůha