Petr Němec | 22.11.2024
Účetní závěrka 2024 a dorovnávací daněDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
| 9. Října 2015
Nejvyšší soud ČR v letošním roce opět řešil několik kauz souběhu člena statutárního orgánu a vedoucího zaměstnance společnosti. V jednom svém rozsudku po několika letech připustil možnost souběžného výkonu funkce člena statutárního orgánu/místopředsedy představenstva a pracovního poměru na pozici obchodního ředitele.
Kauza souběhů je donekonečna omílaným tématem odborné veřejnosti. Jde o situaci, kdy člen statutárního orgánu uzavře se společností také pracovní smlouvu, podle které vykonává práci vedoucího zaměstnance – např. generálního ředitele, obchodního ředitele apod. Původní judikatura (např. 3 Ads 119/2010 – 58) takovýto souběh zakazovala s argumentem, že se činnosti vedoucího zaměstnance a člena statutárního orgánu překrývají a že nelze na stejný druh činnosti uzavřít dvě smlouvy, a to až do novely obchodního zákoníku z roku 2011 (dále „ObZ“), která vložila do ObZ zcela nové ustanovení – § 66d. Toto ustanovení umožnilo statutárnímu orgánu pověřit třetí osobu či některého ze svých členů výkonem obchodního vedení, kdy pověřený člen mohl být zároveň zaměstnancem společnosti. Zákon o obchodních korporacích (dále „ZOK“), který ObZ od roku 2014 nahradil, však toto ustanovení nepřevzal. Absence výslovné úpravy tak opět otevřela diskuse nejen odborné veřejnosti. Na jedné straně stojí ti, kteří se ohánějí závěry původní judikatury, na druhé straně ti, kteří argumentují ústavním principem, že co není zakázáno, je dovoleno. A souběh výslovně zakázaný není.
Ministerstvo spravedlnosti v červenci 2014 vydalo výklad, že souběh funkcí, jejichž činnosti se překrývají, již od 1.1. 2014 přípustný není. Soud zatím otázku zákazu souběhu funkcí podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 neřešil.
V letošním roce však Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 496/2014 ze dne 24. 2. 2015 po několika letech připustil možnost souběžného výkonu funkce člena statutárního orgánu (v tomto případě místopředsedy představenstva) a pracovního poměru na pozici obchodního ředitele. Závěry samozřejmě plně platí i pro jednatele s.r.o.
Místopředseda představenstva akciové společnosti vykonával pro tuto společnost práci „obchodní ředitel“ na základě manažerské smlouvy. Podle této smlouvy mu byla vyplacena částka 1.188.000 Kč jako pohyblivá část mzdy. Akciová společnost žádala vydání této částky jako bezdůvodné obohacení, a to z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro výplatu této částky sjednané v manažerské smlouvě a namítala také skutečnost, že manažerská smlouva je neplatná z důvodu souběhu funkce žalovaného jako místopředsedy představenstva a vedoucího pracovníka v pozici obchodního ředitele.
Nejvyšší soud ČR se však oproti předchozím rozhodnutím snažil z podrobného výčtu povinností, které měl ve své náplni práce obchodní ředitel vybrat ty, které nelze zahrnout pod zastupování společnosti navenek ani pod obchodní vedení. Uvedl tak, že z konkrétního výčtu povinností obchodního ředitele je zřejmé, že náplní funkce obchodního ředitele nebyla stejná činnost, kterou žalovaný (obchodní ředitel) vykonával u žalobce (akciová společnost) jako místopředseda představenstva, neboť většinu činností obchodního ředitele stanovených v organizačním řádu žalobce (např. řízení činnosti „smluvní dopravy“, zabezpečování činnosti skladů, zajišťování průzkumu trhu a logistické činnosti, řádné vedení objednávkového systému a dokumentace o vydání a převzetí výrobků a zboží, stanovování ceny výrobků, služeb a materiálů po projednání s finančním ředitelem, provádění systému cenové podpory prodeje výrobků, zabezpečování ochranných pomůcek a pracovních oděvů pro zaměstnance a další činnosti), nelze zahrnout pod zastupování akciové společnosti navenek ani pod její obchodní vedení.
Tímto rozsudkem tak došlo zcela jistě k rozšíření definice toho, co nespadá pod pojem obchodního vedení. Kauzu je však nutno nadále sledovat, protože Nejvyšší soud ČR věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Hranice mezi výkonem funkce člena statutárního orgánu a činností, která není výkonem funkce, je velmi tenká. Proto přes tento průlomový judikát doporučujeme, aby se předešlo jakýmkoli pochybnostem a byla posílena jistota na obou stranách, vyřešit situaci uzavřením smlouvy o výkonu funkce a odměnu za výkon funkce sjednat v této smlouvě. Pracovní smlouvy na činnosti, které se s výkonem funkce jasně nepřekrývají, samozřejmě nadále uzavírány být mohou. Musí se však jednat o závislou práci definovanou zákoníkem práce a musí být splněny podmínky stanovené ZOK. V případě Vašeho zájmu o tuto problematiku jsme k dispozici k případným konzultacím.