Odvolací finanční ředitelství Brno pokračuje ve sporu s poplatníkem ohledně povinnosti přecenit k rozvahovému dni uhrazené zálohy vztahující se k hmotnému majetku. Situace vznikla ve zdaňovacím období 2012/2013, kdy poplatník výše uvedené zálohy nepřecenil s odkazem na to, že zálohy na dlouhodobý majetek nepovažuje za pohledávku.

V probíhajícím soudním sporu poplatník na podporu svých argumentů v roce 2021 doplnil žalobu i o Interpretaci Národní účetní rady č. I-43, která se problematikou záloh v cizí měně zabývá.

Krajský soud v Ústí nad Labem argumentoval tím, že ani zákon o účetnictví, ani zákon o daních z příjmů či daňový řád definici pohledávky neobsahují. Při posuzování dané věci je proto třeba vycházet z civilního závazkového práva. Ve svém rozhodnutí (15 Af 84/2017) Krajský soud široce zdůvodnil, proč v uvedeném případě zaplacenou zálohu nepovažuje za pohledávku a dal poplatníkovi za pravdu, že postupoval správně, když pohledávku nepřecenil.

Nicméně finanční ředitelství s tímto rozhodnutím nesouhlasí a podalo proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a kauza tak bude pokračovat. O dalším vývoji vás budeme informovat.