V rámci našeho „seriálu“ zaměřeného na jednotlivé položky rozvahy se v dnešním díle budeme zabývat našimi zkušenostmi a postřehy z praxe ohledně splatné a odložené daně z příjmů.

V předchozí části našeho článku, která vyšla v čísle 6, jsme se věnovali základním informacím o splatné a odložené dani a jejich vykazování/využívání.   

Praxe, zkušenosti

V souvislosti se splatnou daní se mimo samotného sestavení základu daně a potažmo celého daňového přiznání poměrně často řeší mezi účetními otázka správného vykázání zůstatku nedoplatku či přeplatku na dani v rámci státních výkazů (zejména rozvahy). Zákon nám v tomto směru přímo určuje, jak vykazovat zjištěný přeplatek či nedoplatek. V případě, že účtujeme o samotném závazku ze sestaveného daňového přiznání (tzn. okamžik sestavení daňového přiznání je stejný jako okamžik sestavení účetní závěrky), je v rámci krátkodobých pohledávek (položka Stát – daňové pohledávky) vykazována hodnota pohledávky za státem za předpokladu, že hodnota uhrazených záloh v průběhu účetního období je vyšší než hodnota vypočtené daňové povinnosti za dané účetní období. V opačném případě, tzn. kdy hodnota uhrazených záloh na dani je nižší než hodnota vypočtené daňové povinnosti, je tento rozdíl vykazován jako součást krátkodobých závazků (položka Stát – daňové závazky a dotace). V případě, že společnost účtuje o rezervě na daň z příjmů, tzn. okamžik sestavení daňového přiznání není ve stejném okamžiku jako sestavení účetní závěrky, vykazuje se vypočtený „nedoplatek“ odlišně. Pokud hodnota vypočtené rezervy na daň je vyšší než hodnota uhrazených záloh v průběhu účetního období, vykazuje se daný rozdíl v rámci rozvahy jako součást Rezerv - položka Rezerva na daň z příjmů. Pokud jsme uhradili v průběhu účetního období více než je vypočtená rezerva na daň, bude se tento přeplatek vykazovat jako součást krátkodobých pohledávek (položka Stát – daňové pohledávky), tzn. stejně jako v případě, že sestavujeme přímo daňové přiznání k dani z příjmů.

V souvislosti s odloženou daní se v praxi často setkáváme s názorem, že vykazování odložené daně je dle zákona povinné zjednodušeně řečeno pouze u účetních jednotek, které podléhají povinnosti mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo jsou součástí konsolidace. Tzn. pokud nesplním kritéria pro povinný audit či nejsem součástí konsolidace, nechci se vůbec odloženou daní zabývat. S tímto názorem si dovolujeme nesouhlasit, neboť je sice pravda, že povinnost účtovat o odložené dani je zákonem stanovená pouze pro některé účetní jednotky, ale na druhé straně je nutné také pamatovat na to, že účetní závěrka má dle zákona o účetnictví podávat věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. V případě, že účetní jednotka účtuje o položkách, u kterých je evidována jiná účetní a daňová základna, může v účetní závěrce docházet při nevykazování odložené daně ke zkreslování výsledku hospodaření nejen běžného účetního období, ale i období dalších, a to v některých případech může znamenat významné zkreslování skutečného stavu. Daným neúčtováním tak účetní jednotka ovlivňuje nejen výši hospodářského výsledku jednotlivých účetních období, ale také související hodnotu podílů na zisku vyplácených společníkům, tzn. v jednom období může být vyplaceno více, než mělo být či naopak. Hodnota vyplaceného podílu na zisku může mít významný dopad u těch účetních jednotek, u kterých dochází ke změně vlastníků. 

Závěr

V dnešním článku jsme se věnovali základnímu vymezení oblasti splatné a odložené daně v účetnictví účetní jednotky. Dané téma by si jistě zasloužilo detailnější rozbor. Naším záměrem však bylo podat ucelený přehled o dané problematice, aby si i čtenář, který případně o tomto tématu (zejména o odložené dani) nikdy neslyšel, udělal představu, proč se vlastně splatná a odložená daň v účetnictví vykazují.

Zaujalo Vás toto téma? Máte nějaké otázky k oblasti splatné či odložené daně, které v současné době ve Vaší společnosti řešíte? Neváhejte a kontaktujte nás. Rádi Vám pomůžeme najít řešení.