Většina z nás (vás) zná podobný příběh, kdy ho finanční úřad vyzval k doložení jím tvrzených skutečností. Správce daně vyhodnotí všechny předložené důkazy (účetnictví, faktury, smlouvy, dodací doklady, skladovou evidenci, vyjádření svědků…), aby doložil tvrzené skutečnosti. SD vyhodnotí všechny předložené důkazy jako nedostatečné a daň doměří podle svého uvážení.

Lze se proti takovému postupu SD bránit? Jakým způsobem je dobré postupovat uvádíme dále s odkazy na judikaturu. Otázka zní: „Jak přesvědčit správce daně, že jeho závěr nejsou správné, protože nevyhodnotil správně důkazy?“

Dokazování - § 92 DŘ

• Dokazování je proces. Důkazní prostředky se nejdříve označí, vyhledají. Dále se provádí a nakonec hodnotí. Provádění důkazů je možné pouze v rámci řízení.
• Provádění důkazů spočívá v procesních úkonech, ve kterých si správce daně opatřuje znalost důkazů.
• Důkazy je nutné zachytit protokolárně nebo jinak např. obrazově či zvukově.
• Zachytit důkazy lze např. ve zprávě o daňové kontrole, v rozhodnutích nebo v úředním záznamu.

Hodnocení důkazů

• Předmětem dokazování nejsou právní předpisy.
• Správce daně hodnotí důkazy volně, jednotlivě v jejich vzájemné souvislosti.
• Důkazy prověřuje z pohledu jejich zákonnosti, závažnosti, pravdivosti (věrohodnosti).
• Své hodnocení důkazů musí správce daně přezkoumatelným způsobem odůvodnit a sdělit daňovému subjektu.

Judikatura Ústavního soudu k dokazování v daňovém řízení

Okolnost, že finanční orgány nezařadily provedený sporný důkaz do spisového materiálu, nedaly poplatníkovi možnost se k němu vyjádřit a nehodnotily jej ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, měla reálný vliv na zjištění skutečného stavu věci a následně i na správné právní posouzení věci do té míry, že zasáhla do ústavního práva na spravedlivý proces.

Současná právní úprava nezná institut předběžného výběru důkazů. Příslušné orgány proto nejsou oprávněny provádět podle vlastních kritérií předběžnou selekci důkazů a upravovat s jejím využitím důkazní situaci podle vlastní volby. Případně z daných důkazů preferovat ty, které potvrzují zvolenou skutkovou verzi.
(ÚS, nález ze dne 7.1.2004, sp. zn. II. ÚS 173/01)

Ustanovení § 31 odst. 9 zák. o správě daní a poplatků nedává správci daně oprávnění vyzvat daňový subjekt k prokázání čehokoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí tento subjekt sám.

Taková úprava důkazního břemene v daňovém řízení není v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 5 Listiny, ani s jinými ústavně zaručenými právy a svobodami
(ÚS, nález ze dne 24.4.1996, sp. zn. Pl. ÚS 38/95)

Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že i na daňové řízení lze vytáhnout pravidlo, že finanční orgány jsou povinny postupovat v souladu s článkem 38 odst. 2 Listiny. Musí tedy umožnit stěžovatelce, aby věc byla projednána v její přítomnosti a mohla se vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Okolnost, že finanční orgány ne zařadily provedený sporný důkaz do spisového materiálu, nedaly stěžovatelce možnost se k němu vyjádřit a nehodnotily jej ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, měla reálný vliv na zjištění skutečného stavu věci a následně i na správné právní posouzení věci do té míry, že zasáhla do ústavního práva na spravedlivý proces.

Současná právní úprava nezná institut předběžného výběru důkazů. Příslušné orgány nejsou proto oprávněný provádět podle vlastních kritérií předběžnou selekci důkazů a upravovat s jejím využitím důkazní situaci podle vlastní volby, případně z daných důkazů preferovat ty, které potvrzují zvolenou skutkovou verzi.
(ÚS, nález ze dne 7.1.2004, sp. zn. II. ÚS 173/01)

Zákon o správě daní a poplatků nedává správci daně oprávnění vyzvat daňový subjekt k prokázání čehokoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí tento subjekt sám.
(ÚS, usnesení ze dne 13.5.2003, sp. zn. I. ÚS 337/02)

Povinností správce daně není provést veškeré důkazy navržené daňovým subjektem, ale je nutné provést důkazy, které mohou přispět k správnému stanovení daně.

Judikatura Nejvyššího správního soudu k dokazování v daňovém řízení

Manko nelze považovat za zdanitelné plnění jen ve výjimečných případech, např. bylo-li zboží ukradeno nebo zničeno, neboť v takové situaci nelze hovořit o dodání zboží. Daň z přidané hodnoty nelze rovněž vyměřit tam, kde je manko připsáno k náhradě příslušným zaměstnancům daňového subjektu na základě dohody o hmotné odpovědnosti, neboť ani zde se nejedná o zdanitelné plnění ve smyslu „dodání zboží“ těmto zaměstnancům. Prokázání těchto skutečností je však plně na daňovém subjektu v souladu s § 31 odst. 9 zák. o správě daní a poplatků.
(NSS, rozsudek ze dne 2.9.2009, čj. 1 Afs 51/2009-67)

Daňový subjekt plní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže [§ 31 odst. 8 písm. c) zák. o správě daní a poplatků], že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné.
(NSS, rozsudek ze dne 30.1.2008, čj. 2 Afs 24/2007-119, č. 1572/2008 Sb. NSS)

Důkazní břemeno dle  § 31 odst. 9 zák. o správě daní a poplatků stíhá daňový subjekt ohledně všech skutečností, které v daňovém přiznání uvedl, resp. byl povinen uvést, nebo k nimž byl správcem daně vyzván. Důkazní břemeno ve smyslu citového ustanovení však není postaveno na prokázání „negativní skutečnosti“, tedy toho, co daňový subjekt netvrdí, ale na tom, co sám uvádí. Nelze proto vyzvat daňový subjekt k tomu, aby prokazoval, že předmětnou  částku v daném roce nepřijal, resp. nevydal.
(NSS, rozsudek ze dne 8.11.2007, čj. 5 Afs 172/2006-115, č. 1663/2008 Sb. NSS)

1. Právní věta: Zásada volného hodnocení důkazů, mj. znamená, že jednotlivým důkazům je přisuzována určitá hodnota závažnosti (důležitosti), hodnota zákonnosti a hodnota pravdivosti (věrohodnosti).
2. Právní věta. Přiznal-li soud jednomu z důkazních prostředků povahu nezvratného důkazu (přitom nehodnotil ostatní důkazní prostředky a další skutečnosti, které v daňovém řízení vyplynuly a které byly obsaženy ve správním spise), aniž by jeho rozhodnutí obsahovalo úvahy, které soud k učiněným skutkovým a právním závěrům vedly, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.
   (NSS, rozsudek ze dne 14.6.2007, čj. 5 Afs 104/2006-73)

Důkazní břemeno daňového subjektu je věcně i časově omezené, odvíjí se od povinnosti tvrzení daňového subjektu ve vztahu ke konkrétní dani za konkrétní zdaňovací období, může se tak lišit v případě osob nepodnikajících, ale nemůže nahrazovat v českém právním řádu neexistující povinnost k obecnému prokazování majetkových poměrů a zdrojů majetku (majetkové přiznání).
(NSS, rozsudek ze dne 21.5.2007, čj. 8 Afs 16/2005-114)

Zákon o účetnictví ani žádný daňový zákon nezná pojem „rekonstruované účetnictví“, ale ani postup, který žalobce použil, nepřipouští. Hodlal-li proto žalobce skutečnosti, které byl povinen prokazovat ve smyslu ustanovení § 31 odst. 9 DŘ dodatečně prokazovat „rekonstruovaným účetnictvím“, nelze takový dokument jako důkaz osvědčit, neboť se jedná o důkaz získaný v rozporu se zákonem (§ 31 odst. 4 DŘ).
(NSS, rozsudek ze dne 21.12.2005, čj. 1 Afs 5/2005-85)

Zpět na téma - Správa daní