Nejvyšší správní soud („NSS“) vydal v lednu tohoto roku zajímavé rozhodnutí čj. 3 Afs 51/2014-51 týkající se správného postupu při obraně proti „šikanózním kontrolám“ ze strany správce daně. 

Daňový subjekt se před soudem domáhal zákazu provádění daňové kontroly DPH ze strany finančního úřadu za zdaňovací období 2013. Nezákonnost spatřoval v opakovaném zahajování nových kontrol bez ohledu na to, že při předcházejících kontrolách nebyla objevena žádná pochybení. Kontrolovaný subjekt v uvedeném případě podal stížnost na postup správce daně (dle § 261, odst. 1 – 5 daňového řádu), a to ještě předtím, než byla zahájena nová (=další) daňová kontrola. 

Krajský soud se v dané věci vyjádřil tak, že za prostředek ochrany proti daňové kontrole lze považovat stížnost na postup správce daně podanou teprve poté, co byla daňová kontrola zahájena, neboť před jejím zahájením kontroly nelze její nezákonnost posuzovat.

NSS podanou stížnost za bezdůvodnou nepovažoval. Důvodem byla skutečnost, že v ní daňový subjekt formuloval konkrétní námitky proti postupu správce daně. NSS však uvedl, že zásahovou žalobu, kterou se daňový subjekt domáhá ochrany, je možno využít až po bezvýsledném vyčerpání stížnosti a následné žádosti o prošetření způsobu vyřízení stížnosti (dle § 261, odst. 6 daňového řádu). Uvedenou možnost ale daňový subjekt nevyužil, neboť žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti nepodal. Správce daně přitom daňový subjekt informoval o tom, že pokud nesouhlasí se způsobem vyřízení stížnosti, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně, aby její způsob vyřízení prošetřil. 

Protože daňový subjekt uvedené možnosti nevyužil, ztotožnil se NSS se závěrem Krajského soudu a kasační stížnost zamítl.