Nastavit správně převodní ceny mezi spojenými osobami může činit v mnoha případech nemalé problémy. Přesto však čas a úsilí věnované nastavení se vrací v udržitelném podnikání a hladším a levnějším průběhu daňových kontrol. Mnohdy se v praxi stává, že pohled správce daně se může v mnohém lišit od očekávání managementu, zejména pokud se společnost nastavení převodních cen nevěnovala nebo nastavení nedotáhla do zdárného konce. V tomto článku bychom se rádi zaměřili na nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, který v oblasti převodních cen mezi spojenými osobami rozhodoval o správnosti postupu správce daně, který české společnosti snížil daňovou ztrátu a následně také doměřil daň, díky nesprávně stanoveným převodním cenám.

O čem toto rozhodnutí bylo? V podstatě se jednalo o případ české společnosti, která byla dceřinou společností německé společnosti a zajišťovala pro ni produkci výrobků podle jejích požadavků a pokynů.

V průběhu daňové kontroly česká společnost uváděla, že právě kvůli správnému určení převodních cen s mateřskou společností a s tím související problematikou, měla vypracovanou speciální dokumentaci. V té se uvádělo, že převodní ceny by měly být stanoveny tak, aby pokryly náklady s připočtením ziskové přirážky. Ziskovou  přirážku však dokumentace neobsahovala. V roce 2008 však k pokrytí těchto nákladů stanovené ceny nepostačovaly, proto česká společnost vykázala za sledované období ztrátu. Argumentovala především tím, že v tomto roce došlo vlivem celosvětové ekonomické krize k významnému poklesu výroby, proto výnosy z této produkce nepokryly vynaložené náklady. Tedy že ztráta vznikla vlivem externích faktorů, a nikoliv díky špatně nastavené cenové politice. Správce daně se však s tímto tvrzením české společnosti neztotožnil.

Prvně se správce daně zabýval funkčním profilem společnosti. Správce daně uzavřel, že s ohledem na rozložení funkcí a rizik mezi dceřinou a mateřskou společností, kdy dceřiná společnost má pouze funkci výrobní, nese tato jen rizika související s výrobní činností. Ke ztrátám žalobce by tak mohlo dojít jen v případě, pokud by jím byla vykazována nízká efektivita práce. V průběhu daňové kontroly však dceřiná společnost nepředložila jediný důkazní prostředek, že nesplnila své povinnost vyplývající z nasmlouvaného množství a kvality dodávek, a proto nebyl důvod, aby vykazovala ztráty.

Následně i v návaznosti na předloženou dokumentaci se správce daně ztotožnil s metodou nastavení převodních cen zmíněné v samotné dokumentaci, tzn. převodní ceny mají být stanoveny tak, aby pokryly náklady s připočtením ziskové přirážky. A právě i přes toto tvrzení se tak nestalo a společnost vykázala ztrátu.

Nakonec se správce daně zabýval výší ziskové přirážky. Aby mohl správce daně lépe prokázat, že česká společnost měla nesprávně nastavené převodní ceny, snažil se najít stejně velké podniky se stejným nebo obdobným zaměřením, jaké uvádí česká společnost, a na základě analýzy ziskové přirážky u těchto podniků stanovil minimální ziskovou přirážku v tomto odvětví mezi nespojenými osobami. K vyhledávání takových podniků správce daně použil evropské databáze AMADEUS a ALBERTINA. Zisková přirážka pak byla u všech takto vybraných podniků logicky vyšší než u sledované české společnosti, a proto správce daně měl za to, že převodní ceny nejsou nastaveny správně a upravil základ daně.

Soud přezkoumal uvedené skutečnosti a po zvážení všech předložených aspektů dal za pravdu správci daně a potvrdil jeho rozhodnutí, tzn. snížení daňové ztráty a doměrek daně.

Jste výrobní společností? Je zde podobnost s Vaší situací? Přijďte se k nám poradit. Doporučujeme se věnovat detailněji nastavení převodních cen.

Autoři: Štěpán Osička, Zbyněk Švejcar