Začátkem tohoto roku jsme upozorňovali na obavy z chystající se digitalizace stavebního řízení. Naše obavy se bohužel zhmotnily. Nabytím účinnosti nového stavebního zákona vyšlo na povrch, v jak nepřipraveném stavu byly digitální stavební systémy, což vyústilo ve vládní rošádu a poptávku po akutním řešení tohoto problému.

Jako bezprostřední řešení byla připravena novela stavebního zákona z pera Ministerstva pro místní rozvoj, která byla 20. prosince vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 437/2024 Sb. Obsahem této novely, pro kterou se vžilo označení „legislativní a technický bypass“, je nastavení přechodného období až do roku 2027, kdy bude moci paralelně probíhat stavební řízení, jak v listinné podobě (jak existovala před novým stavebním zákonem), tak v některých případech i v digitální podobě.

Ponecháme-li však stranou rozbouřené vody na úseku digitalizace, která byla jedním z nosných konstrukcí avizovaného zrychlení stavebního řízení, stavební zákon obsahuje i celou řadu dalších ustanovení, která mají ambici stavební řízení zrychlit. Pojďme se na ně blíže podívat.

Zřejmě nejviditelnější změnou je zkoncentrování různých druhů řízení (hlavně územního a stavebního) do jednoho tzv. řízení o povolení záměru (např. stavby, scelování pozemku, terénní úpravy aj.). U běžných staveb tak žadatel o stavební povolení bude muset zahajovat pouze jedno řízení pro umístění stavby. Stavební úřad bude zároveň limitován 30 dny (60 dny ve výjimečných případech), do kdy musí povolení vydat nebo žádost zamítnout. Tato lhůta může být dále prodloužena o dalších maximálně 30/60 dnů ve výjimečných případech.

Stavební zákon dále zjednodušuje i proces vydávání závazných stanovisek, tedy stanovisek správních orgánů u záměrů, které mají vliv na různé chráněné zájmy, jako je životní prostředí, plynulost a bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo památková péče. V případě, že je vyžadováno více takových stanovisek a příslušné orgány sídlí tzv. „pod jednou střechou“ obecního nebo krajského úřadu, je povinností těchto orgánů vydat jedno koordinované závazné stanovisko. Výjimkou jsou situace, kdy je zapotřebí vydat i posouzení vlivu na životní prostředí neboli EIA. To je nutné vydávat samostatně.

Toto zjednodušení určitě kvitujeme, z našeho pohledu to přispívá zastřešujícímu principu „jeden úřad – jedno razítko“, bohužel ho ale nenaplňuje na 100 %. Původní záměr zákona počítal s tím, že k vydání stanovisek bude příslušný pouze stavební úřad. K tomu však nedošlo, a proto se v některých případech stavebníci nevyhnou před vydáním povolení i návštěvě dalších úřadů.

Byť mají své mouchy, domníváme se, že výše uvedené změny povedou ke zrychlení stavebního řízení v 1. stupni. Zákon však počítá i s úpravou při řízení o opravných prostředcích a soudního přezkumu, od které si též slibuje výrazné zrychlení.

V řízení od odvolání budou například odvolací orgány povinné, je-li odvolání důvodné, předmětné rozhodnutí rovnou změnit, nikoliv zrušit a vrátit orgánu v 1. stupni. To znamená, že odpadne tzv. „úřední ping-pong“, kdy si nadřízený a podřízený orgán mezi sebou přehazují napadené rozhodnutí jako horký brambor. Uvedené se bude vztahovat typicky na řízení o povolení stavby (záměru). Naopak se nebude vztahovat na řízení zahájené z moci úřední jako je například řízení o nařízení odstranění stavby.

Konečně pak v rámci soudního přezkumu jsou správní soudy oprávněné ve zjevných případech napadené rozhodnutí správního orgánu změnit. Jedná se o vzácnou výjimku, kdy jsou správní soudy oprávněny nahrazovat rozhodnutí správních orgánů vlastním rozhodnutím.

Výše uvedené změny jsou pouhým shrnutím významných změn, od kterých si zákonodárci slibují výrazné zrychlení povolování a umisťování staveb. Zda se očekávání naplní se ukáže až v nadcházejících letech. Bude bezpochyby zajímavé sledovat, jak se ke změnám postaví jak rozhodovací praxe stavebních úřadů, tak i správních soudů.