Štěpán Hrubý složil zkoušky daňového poradce letos v květnu. Jak vnímá jako student s odstupem několika týdnů přípravu a zkouškové období?

Povědomí o tom, že existuje něco jako Komora daňových poradců, jsem získal na vysoké škole. To, že bych se jednou rád stal členem komory, jsem si uvědomil, když jsem nastoupil do poradenství, a při vyhledávání informací na stránkách komory jsem pořád musel zadávat cizí přihlašovací údaje, abych se mohl na stránky přihlásit.

K tomu, že se fakt odhodlám ke zkouškám na daňového poradce mě, nicméně přiměla až podmínka, kterou jsem dostal v práci, že mohu odletět na třítýdenní dovolenou, pouze pokud se ke zkouškám přihlásím.

Přihlásil jsem se, zaplatil poplatek 7 000 Kč a zkoušky neudělal. Jedna část nedopadala jenom o jeden bod, tak jsem se zkoušel odvolat, ale bohužel to také nedopadlo.

Po tomto neúspěchu jsem trochu změnil styl přípravy a zaměřil jsem se hlavně na to spočítat co nejvíc příkladů. Sehnal jsem si knížky s daňovými a účetními příklady kde to je šlo, jak ty které vychází od komory daňových poradců, tak i další daňové cvičebnice, dokonce jsem oprášil i příklady, které jsem počítal ještě na VŠE. Myslel jsem si, že mám opravdu hodně materiálů, tedy až do okamžiku než jsem viděl lidi přijíždět na zkoušky s kufry plných knížek. Před budovou, kde se zkoušky konaly, to vypadalo, jako když se půlka Brna chystá odjet na Jadran. Doteď to pořád nechápu, proč si tam lidé berou tolik materiálů, jednak to není kam dát a hlavně není čas v těch knihách listovat.

Měl jsem pak velké štěstí a i díky tomu zkoušky udělal.

Zkoušky do komory jsou dle mého názoru konstruovány tak, aby velká část otázek byla zaměřena na „daňové špeky“. Na druhou stranu nelze říct, že by u zkoušek bylo něco, co nelze dohledat v zákonech.

Myslím si, že pro studenty nebo pro lidi čerstvě po škole je složit zkoušky asi jednodušší, protože jsou ještě zvyklí se na měsíc zavřít a jenom se učit.

Být členem komory daňových poradců je určitě dobré, otevírají se díky tomu nové možnosti.