Čl. 10 Úmluvy[1] poskytuje ochranu svobodě projevu.

V návaznosti na okolnosti případu může zveřejnění citlivých informací podléhat ochraně (tzv. whistleblowing). Zároveň veřejný zájem na zveřejnění citlivých informací může převážit i nad zákonem stanovenou povinností mlčenlivosti.

K otázce ospravedlnění zveřejnění citlivých informací zaměstnancem se vyjádřil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP) v rozhodnutí ve věci Halet v. Luxembourg - 21884/18 (LuxLeaks Whistleblower Case). ESLP rozhodl, že odsouzení stěžovatele bylo v rozporu s jeho právem na svobodu projevu, a to i přesto, že osoba zveřejňující informace byla auditorem a měla tak zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti.

Skutkový stav

Stěžovatel byl zaměstnán v lucemburské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC), nabízející daňové poradenství, audit a bussiness management. PwC zejména ale pro své klienty (mezinárodní společnosti) získávala výhodné předběžné cenové dohody (Advance Tax rulings/ ATA). ATA zavazují správce daně a umožňují předejít sporům mezi správcem daně a daňovým subjektem o správnosti nastavení převodních cen sjednávaných mezi spojenými osobami. Tím mělo docházet k daňové optimalizaci u klientů PwC.

Jiný zaměstnanec PwC poskytl v roce 2011 novináři desítky tisíc stran utajovaných informací. V návaznosti na tato odhalení v roce 2012 stěžovatel poskytl novináři 16 dokumentů týkajících se klientů PwC (daňová přiznání a průvodní dopisy). Informace v nich obsažené byly následně použity v televizním pořadu.

Stěžovatel byl propuštěn z PwC. Následně byl odsouzen k zaplacení pokuty ve výši 1 000 EUR. Stěžovatel se sice ospravedlňoval tím, že je whistleblower a že mu náleží ochrana s tímto statusem spojená, ale soudy stěžovateli status whistleblowera nepřiznaly.

Posouzení ESLP

ESLP se zabýval otázkou, zda bylo odsouzení stěžovatele v souladu s článkem 10 Úmluvy.

ESLP již dříve (judikát Guja v. Moldova) stanovil kritéria, za kterých se může stěžovatel zveřejňující citlivé informace spolehnout na ochranu dle čl. 10 Úmluvy:

• Kanály použité k zveřejnění informací

Upřednostňují se vnitřní kanály (upozornění vedení). Pouze pokud to není možné nebo by to bylo neúčelné, je možné informace zveřejnit navenek.

• Pravost zveřejněných informací

Whistleblower není povinen zajistit pravost informací, nicméně se musí chovat zodpovědně a snažit se ověřit, že informace jsou pravdivé předtím, než je zveřejní.

• Dobrá víra osoby zveřejňující informace

Whistleblower musí informace zveřejnit v dobré víře, nikoli za účelem poškodit zaměstnavatele nebo získat osobně nějakou výhodu.

• Veřejný zájem na zveřejněných informacích

Zveřejnění informací whistleblowerem musí být ve veřejném zájmu. ESLP už dříve určil, že informace ve veřejném zájmu jsou mimo jiné protiprávní jednání nebo jednání, které je sice legální, ale je zavrženíhodné.

Ve veřejném zájmu může být i zveřejnění informací týkajících se kontroverzního fungování orgánů veřejné moci, které je způsobilé vyvolat legitimní zájem veřejnosti za účelem vytvoření názoru, zda dochází k poškozování veřejného zájmu či ne.

Veřejný zájem na zveřejnění informací může být tak silný, že převáží i nad zákonem uloženou povinností mlčenlivosti.

• Škoda způsobená zaměstnavateli

Poškození zaměstnavatele představuje zájem, který je nutno porovnat s veřejným zájmem na zveřejnění informací.

• Přísnost sankce

Sankce proti whistleblowerům mohou mít různou podobu, ať už jde o sankce profesní (propuštění), disciplinární nebo trestní (odsouzení).

Při posuzování přiměřenosti zásahu do práva na svobodu projevu je třeba vzít v úvahu povahu a závažnost uložených trestů. Trestní sankce mohou být neslučitelné s výkonem svobody projevu oznamovatele, a to s ohledem na důsledky pro jednotlivce, který oznámení učinil, a na odstrašující účinek pro další osoby.

Závěr

I přes specifický kontext případu (informace zveřejnil už i jiný whistleblower, odcizení dat stěžovatelem i přes jeho povinnost mlčenlivosti stěžovatele), soud shledal, že zásah do práv stěžovatele (jeho odsouzení), nebyl nutný v demokratické společnosti a byl tak v rozporu s čl. 10 Úmluvy.

[1] Evropská úmluva o ochraně lidských práv