V důsledku stále více se rozmáhajícího agresivního daňového plánování se Evropská unie s nebývalou vervou snaží chránit základy daně svých členských států, neboť je jasné, že dochází k jejich nepřiměřenému krácení. Evropská unie je toho názoru, že tomu tak je vinou některých finančních zprostředkovatelů, či jiných poskytovatelů daňového poradenství, kteří aktivně pomáhají svým klientům v zatajování offshorových finančních prostředků. Přestože některé složité transakce a struktury mohou být zcela opodstatněné a legitimní, je zřejmé, že tyto jsou často používány s cílem dosáhnout nízkého, či žádného zdanění, či dokonce k praní špinavých peněz.

Úniky informací, včetně aféry „Panama Papers“, tak podnítili zákonodárce v Evropské unii, aby v červnu letošního roku vydali návrh směrnice (2017/0138 (CNS)), kterým by opět (už po šesté) změnila podobu Směrnice Rady č. 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní, která byla změněna v průběhu minulého roku hned několikrát. Zákonodárci si od této směrnice slibují vytvoření spravedlivějšího prostředí pro zdaňování na jednotném vnitřním trhu.

Na základě výše uvedených skutečností dospěli zákonodárci Evropské unie k tomu názoru, že nejlepším způsobem, jak předejít vzniku těchto nežádoucích jevů, je povinnost hlášení potencionálního agresivního daňového plánování ještě předtím, než je uplatněno. Tato povinnost se bude týkat, jak daňových poradců, tak i dalších osob, které nesou odpovědnost vůči daňovému subjektu, i samotných daňových subjektů. Evropská unie tímto chce zajistit daňovým správám svých členů manévrovací prostor pro přijetí opatření ke zmírnění negativních dopadů takových daňových struktur na jejich veřejné rozpočty. Cílem směrnice je odradit daňové poradce a ostatní zprostředkovatele od navrhování a propagace těchto struktur.

Informace, které daňové orgány takto získají, pomohou k pohotovější reakci proti škodlivým daňovým praktikám, k provedení odpovídajícího hodnocení rizika, či vykonání daňových kontrol.

Kdo musí zveřejňovat informace

Dle směrnice se povinnost zveřejňování informací týká osob, které jsou označovány jako „zprostředkovatelé“. Zprostředkovatelem je každá osoba, která nese odpovědnost vůči daňovému poplatníkovi za navrhování, marketing, organizování, nebo řízení uplatňování daňových aspektů přeshraničního opatření, nebo řady takových opatření, která se mají oznamovat během poskytování služeb týkajících se daní. Zprostředkovatelem je dle návrhu i osoba, která je spřízněna s osobou, která výše uvedené poskytuje, popř. zprostředkovává.  Povinnost zveřejňování je omezena na přeshraniční situace, tj. daňová optimalizace je realizována ve více než jednom členském státě, nebo v členském státě a třetí zemi.

Osoba se stává zprostředkovatelem ve smyslu směrnice, pokud dále splní, alespoň jednu z níže uvedených podmínek: 

• je zapsána v obchodním rejstříku členského státu, či se musí řídit právem daného státu,
• je rezidentem pro daňové účely v členském státě,
• je registrovaná v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových, nebo poradenských služeb v jednom členském státě,
• je usazena nejméně v jednom členském státě, odkud vykonává svou profesi, nebo poskytuje výše zmíněné služby.

Důležité je též podotknout, že povinnost zveřejňovat informace má také daňový poplatník, který nemá žádného zprostředkovatele, ale sestavuje a vykonává svůj systém vnitropodnikově. Daňovým poplatníkem se dle návrhu směrnice rozumí každá osoba, která používá přeshraniční opatření, jehož účelem je (potencionální) optimalizace daňové povinnosti. 

Může se stát, že zprostředkovatel se vyskytuje v několika státech zároveň, např. formou poradenských kanceláří, nebo do poskytování daňového poradenství zapojuje místní nezávislé poradenské kanceláře. Pak by dle návrhu směrnice měl být povinen zveřejnit informace pouze ten zprostředkovatel, který je odpovědný vůči daňovým poplatníkům za návrh daňové optimalizace.

Termíny zveřejňování informací a automatická výměna informací

Jak již bylo naznačeno, pro zprostředkovatele má platit povinnost zveřejnit opatření dříve, než se navrhované systémy skutečně zavedou. V návrhu je uvedeno, že povinnost zveřejnění opatření je do 5 dní  a to počínaje dnem, kdy byla tato opatření zpřístupněna pro daňového poplatníka.

Pokud bude povinnost zveřejňování informací přesunuta na daňového poplatníka, termín pro zveřejnění bude pozdější a to do 5 dnů ode dne, kdy se začalo provádět opatření, ale i od okamžiku, kdy byl učiněn první krok v jejich provádění.

Následná výměna informací mezi daňovými správami se má uskutečňovat každé čtvrtletí a to prostřednictvím společné komunikační sítě CCN, která byla vyvinuta Evropskou unií pro výměnu informací mezi členskými státy.

V jednom z dalších čísel našeho newsletteru se podíváme na to, co Evropská unie ve smyslu návrhu novely směrnice považuje za agresivní daňové plánování a na to, jak si samotnou výměnu informací prakticky představuje. V případě vašich dotazů k tomuto tématu jsme rádi k dispozici ke konzultacím.