Pokud správce daně v rozporu se zákonem prodlévá s předepsáním úroku z neoprávněného jednání, náleží daňovému subjektu z těchto úroků rovněž další úrok. Tento závěr vyplývá z právní věty výše uvedeného judikátu Nejvyššího správního soudu.

Příběh, jehož jedním aktérem jsou Elektrárna Opatovice, a.s. (dále jen „Elektrárna“) a druhým Finanční úřad v Pardubicích, začíná v roce 2011. V tomto roce Elektrárna nabyla bezúplatně emisní povolenky, ze kterých odvedla darovací daň ve výši téměř 175 milionů Kč. Příběh má tři dějství, každé ukončené soudním sporem.

První dějství začíná 2. 3. 2013, kdy Elektrárna podala dodatečné daňové přiznání na daň darovací. V tomto přiznání opravila původní výši přiznané daně na nulovou částku. Správce daně s nulovým dodatečným daňovým přiznáním podaným Elektrárnou nesouhlasil a 2. 7. 2013 dodatečným platebním výměrem doměřil rozdíl ve výši nula, tj. potvrdil daň tak, jak byla vyměřena dle řádného daňového přiznání. V tomto sporu šlo o to, zda uvalení daně darovací na bezúplatné nabytí emisních povolenek není v rozporu se směrnicí Evropské unie č. 203/87. Po zamítnutém odvolání ze strany Odvolacího finančního ředitelství v Brně zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí o odvolání a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. V dalším řízení změnil odvolací orgán v souladu s rozhodnutím krajského soudu dodatečný platební výměr a Elektrárně tak vznikl přeplatek na dani darovací ve výši necelých 103 milionů korun. Krajský soud v Hradci Králové postupoval podle judikatury Nejvyššího správního soudu odvolávající se na řešení předběžné otázky, kterou v rámci jiného sporu NSS položil Soudnímu dvoru Evropské unie (č.j. 1 Afs 6/2013). Podle této judikatury došel krajský soud k závěru, že pokud by v odvětví energetiky bylo zdaněno nabytí více než 10 % emisních povolenek, je právní úprava daně darovací bezúplatného nabytí emisních povolenek v rozporu s uvedenou směrnicí Evropské unie. Z odpovědi Soudního dvora EU na předběžnou otázku totiž vyplývá, že dani darovací jako poplatku za přidělení emisní povolenky, mohlo podléhat maximálně 10 % povolenek přidělených v pětiletém období v odvětví energetiky. Zdanění bezúplatného nabytí počtu emisních povolenek přesahující 10% hranici by bylo proto v rozporu s požadavky směrnice.

První dějství končí tedy pro Elektrárnu úspěšně dne 14. 12. 2015, kdy ji Správce daně jí připsal na bankovní účet celou dlužnou částku ve výši 103 milionů korun.

Ve druhém dějství šlo o úrok z důvodu neoprávněného jednání Správce daně. Dne 28. 12. 2015 podala Elektrárna námitku, podle níž jí Správce daně nepředepsal úrok z jeho neoprávněného jednání ve výši 35,4 milionů Kč. Správce daně totiž neoprávněně zadržoval částku ve výši 103 miliónů Kč po dobu od 3. 7. 2013 do 14. 12. 2015 a nepředepsal ji Elektrárně k dobru. Námitku podanou Elektrárnou Správce daně zamítl s odkazem na možnost domáhat se náhrady škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to prostřednictvím civilní žaloby. Po dvou letech dne 5. 2. 2018 podala Elektrárna druhou žádost o úhradu úroků, a to s ohledem na vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu (Judikát č.j. 2 Afs 148/2017-36 ze 14. 12. 2017). Na základě této žádosti jí Správce daně připsal úrok z neoprávněného jednání ve výši 35,4 miliony korun na její bankovní účet, a to dne 24. 1. 2019. I druhé dějství dopadlo pro Elektrárnu dobře, když dostala na svůj účet úrok ze zadržovaného přeplatku.

Historie přeje odvážným a připraveným. To se potvrdilo ve třetím dějství, které je z daňového pohledu nejzajímavější. Dne 15. 2. 2019 podala Elektrárna další námitku, neboť jí Správce daně nepřipsal na její osobní účet úrok ze 4 roků zadržovaného úroku. Přes odmítavé odvolání, negativní rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové řešil daný spor Nejvyšší správní soud (č.j. 10 Afs 382/2020-51 z 6. 5. 2021). Spornou otázkou bylo, zda má daňový subjekt nárok na úrok z neoprávněně zadržovaného úroku. Šlo o úrok ve výši REPO sazby stanovené ČNB, zvýšený o 14 %, tedy nikoliv o zanedbatelnou částku. Jak to dopadlo? Pro daňový subjekt dobře. Podle Nejvyššího správního soudu prodlévání s předpisem či vrácením částky prvního úroku z původního neoprávněného jednání Správce daně podléhá dalšímu úročení, a to až do předepsání tohoto úroku na účet daňového subjektu. Právní věta Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že pokud Správce daně dvakrát neoprávněně jednal vůči dvěma různým částkám, které náležely daňovému subjektu, nemůže tento dvojí nesprávný postup podle §254 Daňového řádu kompenzovat předepsání jen jednoho úroku.

Příběh tedy končí po 10 letech šťastným koncem pro Elektrárnu.

V případě, že řešíte podobný případ, neváhejte se na nás obrátit, rádi vám s řešením pomůžeme.