Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP), od počátku své účinnosti upravuje zdanění příjmů dosažených fyzickou osobou při výkonu její podnikatelské činnosti ve speciálním ustanovení § 7 „Příjmy ze samostatné činnosti“, který je dnes dobře známý široké veřejnosti. Při nahlédnutí do ZDP lze zjistit, že tento § není nikterak zvlášť rozsáhlý, když obsahuje 13 odstavců. Přesto tyto odstavce mohou přinášet úskalí. Jedno úskalí Vám popíšeme v níže uvedených odstavcích.  

Úskalí může představovat obchodní majetek a příjmy z jeho nájmu. Podle ZDP se příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku zařazují mezi příjmy ze samostatné činnosti. V roce 2018 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek (Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 45/2017-37, ze dne 31.1. 2018), ve kterém posuzoval: „zda a do kdy je majetek součástí obchodního majetku“. Za rozhodnou otázku byla považována povaha obchodního majetku. ZDP obsahuje definici obchodního majetku v § 4 odst. 4. Aby majetek naplňoval definici obchodního majetku pro účely ZDP musí být splněny dvě podmínky: 

• o majetku musí být účtováno, nebo musí být veden v daňové evidenci 
• a majetek musí být ve vlastnictví poplatníka daně z příjmů 

Definice neklade požadavky na poplatníka, nicméně z povahy institutu obchodního majetku se musí jednat o poplatníka, který má příjmy ze samostatné činnosti, tento závěr potvrzuje i pokyn GFŘ D-22 ve svém komentáři k § 4 odst. 4 ZDP. NSS se dále zaobíral charakteristikou poplatníka s příjmy dle § 7 ZDP, kdy na základě ustálené judikatury vyvodil: „že tomuto poplatníkovi musí plynout příjmy z vykonávané činnosti, která naplňuje znaky podnikání“. Na základě těchto výkladů plyne, že obchodní majetek může být pouze ve vlastnictví podnikatele. „Pokud chce podnikatel majetek podřadit pod obchodní, musí o něm začít účtovat (vést ho v daňové evidenci). Účtování o majetku však samo o sobě nedokládá vložení věcí do obchodního majetku pro účely ZDP“. Účetní předpisy nestanovují, co je či není předmětem daně. ZDP stanovuje vlastní pravidla. Dalším důležitým kritériem pro stanovení obchodního majetku podnikatele je jeho povaha a způsob nakládání. Podnikatel může mít majetek, který slouží výhradně k jeho osobním potřebám a majetek pro podnikání, proto nelze považovat způsob zdanění příjmů za stěžejní kritérium pro posouzení obchodního majetku, jelikož určující je způsob využívání majetku. NSS v závěrečné části svého rozsudku nerozporoval, že „příjmy plynoucí z obchodního majetku budou zdaněny dle § 7 ZDP, nicméně tento způsob zdanění není příčinou existence obchodního majetku, ale až následkem toho, že majetek podnikatele se považuje za obchodní.“ 

V případě, že se potýkáte s nejasnostmi z oblasti této problematiky, jsme připraveni Vám nabídnout naše služby při jejich objasnění. 

Autoři: Jan Dyškant, Štěpán Hrubý