Ústavní soud České republiky v nálezu Pl. ÚS 26/24[1] zásadně změnil dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu[2] týkající se ochrany dobré pověsti právnických osob podle „nového“ občanského zákoníku.[3]

Rozhodl totiž, že i právnické osoby mají při zásahu do jejich pověsti právo domáhat se stejných prostředků ochrany, jaké by jim poskytovala právní úprava ochrany proti nekalé soutěži, a to včetně práva na přiměřené zadostiučinění.

O existenci práva na přiměřené zadostiučinění při zásahu do pověsti právnické osoby panovaly dlouhodobé neshody mezi odbornou veřejností. Ústavní soud však předmětným nálezem definitivně tuto debatu uzavřel.

Jaké možnosti ochrany měly právnické osoby dříve?

Nejvyšší soud dosud zastával výklad, že přiměřené zadostiučinění nelze přiznat v případě, že dojde k zásahu pouze do pověsti právnické osoby, neboť v takovém případě zákon zvlášť nestanoví povinnost nahradit nemajetkovou újmu[4].

Obecným prostředkem ochrany pro právnické osoby v případě zásahu do jejich pověsti byl § 135 občanského zákoníku, ten však umožňoval požadovat pouze:

• upuštění od zásahu (např. zákaz pokračování v šíření nepravdivých tvrzení),
• odstranění následků zásahu (např. smazání článku),
• náhradu majetkové škody,
• a vydání bezdůvodného obohacení.

V praxi však bylo za určitých podmínek možné přiměřené zadostiučinění získat, a to zejména pokud zásah do pověsti naplňoval znaky nekalosoutěžního jednání. Tento způsob ochrany pověsti právnických osob však podle Ústavního soudu nebyl dostatečně efektivní, neboť nepokrýval všechny případy zásahu do pověsti právnických osob.[5]

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud výkladem dovodil, že Listina základních práv a svobod[6] přiznává i právnickým osobám právo na ochranu pověsti. Zároveň dospěl k závěru, že dosavadní právní úprava neposkytuje právnickým osobám dostatečně účinné prostředky ochrany tohoto práva.

Jaký význam má přiznání přiměřeného zadostiučinění?

Nepeněžité přiměřené zadostiučinění může mít například tyto podoby:

1. Soukromá omluva
2. Zveřejnění omluvy – např. v médiích nebo jiným způsobem odpovídajícím povaze zásahu.

Pokud nepeněžní forma zadostiučinění není dostatečná k odčinění újmy, může soud přiznat i zadostiučinění v penězích.

V každém případě musí být zadostiučinění přiměřené všem okolnostem případu (intenzitě zásahu do pověsti poškozeného, zavinění i pohnutce škůdce, době trvání zásahu apod.).

Lze očekávat, že v případě zásahu do pověsti právnické osoby bude mít veřejná omluva pro poškozeného často větší význam než obtížně získatelná náhrada škody, anebo pouhé odstranění článku.

Závěr

Ústavní soud potvrdil, že právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu své pověsti. I v případě zásahu do pověsti právnické osoby mohou právnické osoby požadovat přiznání přiměřeného zadostiučinění (např. omluvy).

Upozorňujeme, že tento výklad Ústavního soudu je závazný a vztahuje se i na všechna již zahájená řízení.

[1] Nález Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. ledna 2025, dostupný ZDE

[2] Zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, dostupný ZDE

[3] zákona č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

[4] § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[5] Bod 72 nálezu Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. ledna 2025

[6] Čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů