Evropská unie dlouhá léta udávala tempo v oblasti ESG regulací, udržitelného financování a zelené transformace. Teď se však zdá, že tahá za ruční brzdu. Nový Omnibus balíček, který zásadně mění reportingové povinnosti v oblasti ESG, přichází v době, kdy Evropa čelí hned několika výzvám najednou: geopolitické nejistotě, obavám z obchodních válek a rostoucím tlakům na konkurenceschopnost. Můžeme tedy návrhy Evropské komise číst jako jasný signál, že v tomto novém světovém řádu musí ochrana klimatu ustoupit pragmatismu?

Firmy vnímají ESG reporting jako dvousečnou zbraň. Na jedné straně jim pomáhá lépe strukturovat své strategie udržitelnosti, identifikovat rizika a zlepšit svou reputaci u investorů. Na druhé straně je zatěžuje vysokými náklady na implementaci a složitou administrativou. Zejména menší společnosti často nemají interní kapacity k tomu, aby si ESG reporting efektivně nastavily, což je staví do nevýhody oproti velkým hráčům s robustnějšími zdroji. Naše praktická zkušenost totiž ukazuje, že firmy, které ESG integrují do svých strategií, dlouhodobě získávají výhodu před konkurenty, kteří ESG řeší pouze formálně.

Zúžení povinného reportingu v rámci Omnibusu sníží administrativní zátěž pro menší podniky, ale zároveň povede k menší dostupnosti ESG dat na trhu. Firmy, které z povinnosti vypadnou, mohou pocítit dočasnou úlevu, ale zároveň riskují, že budou považovány za méně transparentní pro investory a obchodní partnery. U velkých firem se dopady projeví především v oblasti řízení dodavatelských řetězců – zjednodušení požadavků může vést k nižší sledovanosti ESG aspektů u subdodavatelů, což v konečném důsledku může snížit celkovou efektivitu ESG politiky na evropském trhu.

Balíček návrhů Evropské komise přichází jako odpověď na sílící odpor podnikatelského sektoru. Nadnárodní společnosti i evropské podniky si stěžovaly na neúměrné administrativní náklady a tvrdily, že Evropa si z ESG vytvořila regulativní luxus, který už si v konkurenčním boji s USA a Čínou nemůže dopřát.

Má to logiku. V době, kdy USA pod vedením nové administrativy přehodnocují své klimatické závazky a kdy Čína lavíruje mezi environmentálními závazky a nutností udržet růst, si Evropa nemůže dovolit být jediným ekonomickým blokem, který na své podnikání klade přísné ekologické podmínky. V tomto kontextu se Omnibus jeví jako politicky nutný krok.

Je ale dostatečný? Není jen polovičatým řešením, které je pro Evropu tak typické? Omezování regulací bez dlouhodobé strategie může vést k tomu, že se firmy dostanou do šedé zóny – nebudou mít jasná pravidla, ale zároveň budou pod tlakem investorů a veřejnosti, která bude ESG požadavky nadále vyžadovat. Navíc, planeta nemá čas čekat, až si Evropa ujasní své priority. Jestliže ustupujeme ESG dnes, nebudeme muset v budoucnu dohánět ztracený čas ještě radikálnějšími opatřeními?

Pravděpodobně. A to je možná největší slabina této změny. Místo jasné strategie dostáváme kompromis, který uklidní firmy, ale neposkytne dlouhodobou jistotu ani jim, ani investorům, ani těm, kdo si přejí udržitelnější budoucnost. Omnibus tak zůstává symptomem evropské politiky: snahou vybalancovat všechno tak, aby to nepoškodilo nikoho příliš – což často znamená, že to nepřinese skutečnou změnu vůbec nikomu.

Co tedy v nastalé situaci firmám poradit?

Nevnímejte ESG jako regulativní překážku, ale jako nástroj pro strategický rozvoj. Firmy, které se ESG věnují proaktivně, mohou identifikovat nové tržní příležitosti, zlepšit svou efektivitu a zvýšit důvěryhodnost u stakeholderů.

Nepanikařte. Stále platí, že transparentnost a udržitelné řízení zůstávají klíčovými faktory pro dlouhodobou konkurenceschopnost. Firmy, které ESG vnímají jako pouhou byrokratickou povinnost, si mohou krátkodobě oddechnout, avšak v dlouhodobém horizontu riskují, že jim trh vystaví drahý účet.