Pražské bistro Marthy’s Kitchen na své sociální sítě umístilo příspěvek se 7 pravidly, jež se týkají vstupu dětí a požadavků na jejich chování v průběhu návštěvy tohoto bistra. Tento akt vyvolal velké vášně nejenom v komentářích na sociálních sítích a dá se říct, že přerostl v celospolečenskou debatu. Jaká pravidla týkající se vstupu a chování dětí do restaurací mohou vlastně majitelé stanovit?

Koncept podniků pouze pro dospělé a téma zákazu vstupu dětí není ve veřejném prostoru a z právního hlediska řešeno poprvé, opakovaně se jím zabývala nejenom Česká obchodní inspekce, ale zároveň i Nejvyšší správní soud. Ten vychází zejména z posouzení konkrétních okolností jednotlivého případu, neboť samotný právní základ nehovoří pro laika, ani odborníka, příliš jasně, když zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, pouze v § 6 zakazuje diskriminaci spotřebitele, přičemž konkrétně stanoví, že: „Prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.“ Co se však touto diskriminací rozumí už samotný zákon nestanovuje. Odpověď na tuto otázku je tedy třeba hledat v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“).

NSS v jednom ze svých rozsudků č.j. 4 As 1/2014-28 stanovil, že obecný zákaz vstupu dětí do provozovny restaurace, který není založen na objektivních a rozumných důvodech a odůvodněn legitimním cílem, představuje diskriminaci ve smyslu § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Důvody, na jejichž základě lze přiměřeným a nezbytným způsobem omezit vstup dětí do provozovny, totiž mohou být např. stavební řešení provozovny nebo povaha zde poskytovaných služeb. Za ospravedlnitelný důvod pro zákaz vstupu dětí do restaurace ovšem nelze považovat provozovatelem toliko v obecné rovině deklarované zaměření na určitý druh klientely.

V minulosti se však NSS postavil i na druhou stranu názorového spektra, když se přiklonil na stranu provozovatele hotelu s nudistickou zónou poskytující služby wellness, který zakazoval vstup dětem mladším 15 let. Tento zákaz byl zřetelně formulován v katalogu s cenami ubytování následujícím způsobem: „Pro váš klid a pohodu neumožňujeme pobyt dětem mladším 15 let“. Česká obchodní inspekce posoudila toto opatření jako diskriminační a udělila provozovateli hotelu pokutu. NSS však dospěl k opačnému závěru, přičemž dle jeho rozhodnutí „vyloučení osob mladších patnácti let z ubytovacích služeb představuje přiměřený a nezbytný prostředek vedoucí k cíli, kterým má být v případě tohoto hotelu zajištění klidného a tichého prostředí vhodného k relaxaci.“

Obecným předpokladem diskriminace je odlišné zacházení ve srovnatelných situacích, které se dá dobře ilustrovat na v České republice dobře známém případu dvojích cen pro občany ČR a cizince, kdy se jedná o diskriminaci na základě státní příslušnosti. Je třeba mít na paměti, že i v případě, kdy se o diskriminaci skutečně jedná, existují legitimní důvody, které mohou existenci diskriminace ospravedlnit. Konkrétní výčet těchto důvodů neexistuje, lze však například zmínit bezpečnost a ochranu zdraví, ochranu majetku, ochranu soukromí, svobodu sdružování, ve výše zmíněném případě obstál i konkrétní obchodní model daného podniku.

V posuzovaných případech se často můžeme setkat s argumentací provozovatelů, a zastánců různých omezení, že v jiných státech Evropské unie jsou podniky oprávněny zaměřit se na určitý druh klientely a odepřít poskytování služeb jiným osobám. Jak je to tedy z hlediska práva Evropské unie? Právo Evropské unie se vyznačuje velkým důrazem na boj proti diskriminaci, čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie, který je nutné při uplatňování práv Evropské unie použít, stanovuje široký zákaz diskriminace, ať už se jedná o pohlaví, rasu, genetické rysy, sociální původ nebo třeba právě věk. NSS se ostatně vyjádřil, že při plošném zákazu vstupu dětí do restaurace by se mimo jiné jednalo o diskriminaci z důvodu rodičovství, neboť takový zákaz znevýhodňuje především rodiče.

I přes výše prezentované případy a odlišná rozhodnutí, je nutné konstatovat, přičemž v tomto duchu rozhodl i NSS, že paušální zákaz vstupu dětí do restaurace je diskriminací, která neprojde testem přiměřenosti a rozhodně není v souladu s právem Evropské unie. V takových případech lze dle názoru NSS klidu v restauraci dosáhnout i vykázáním konkrétního problematického dítěte, resp. rodiče.

Jak ve světle výše napsaného posoudit pravidla Marthy’s Kitchen? Tento závěr možná bude zklamáním pro rozhořčené rodiče s dětmi, ale tato konkrétní pravidla zákon s největší pravděpodobností neporušují, protože v první řadě vstup dětí do bistra výslovně nezakazují a tento zákaz nelze ani dovodit. Z právního hlediska se jedná spíše o sérii doporučení a žádostí. Pravidla tak sice možná mají pasivně agresivní tón, ale majitel bistra se podle našeho názoru nedopouští protiprávního jednání.