Vláda předložila takzvanou důchodovou reformu, která by ale podle mě reformou nazývána být neměla. Chápu však, že v kontextu komunikace směrem k veřejnosti je takový pojem víc sexy než "parametrická změna". Představeny totiž byly jen očekávané dílčí úpravy, které ten strukturální problém, který byl prezentován v rámci velkolepého hodinového úvodu tiskové konference, nemají potenciál v delším období vyřešit.

„Reforma“ neřeší dlouhodobý strukturální deficit důchodového systému, který bude i nadále ztrátový – i přes představená opatření mají být nadále výdaje na důchody vyšší než příjmy důchodového systému. Akceptace deficitního systému nikdy nemůže dospět k řešení problému. Vládou navržené řešení nemá ambici krizovému vývoji ukázat stopku, ale pouze o trochu víc sešlápnout brzdu.

Z plánů vlády se dále jeví, že jediné navýšení příjmů důchodového systému bude ležet na rostoucích minimálních odvodech důchodového pojištění OSVČ. Zvýšení odvodů živnostníků může významně snížit jejich motivaci k vlastní invenci, která je základem zdravé ekonomiky. Domnívám se proto, že vláda by měla hledat jiné (nefinanční) cesty, jak živnostníkům ztrátu motivace kompenzovat.

Často živé téma věku odchodu do důchodu se zdá býti zatím neaktuální, neboť v krátkém horizontu nebude mít změna žádný dopad. Podle vlády by měl být věk odchodu do důchodu cílován, abychom v důchodu strávili 21,5 roku. S prodlužováním naděje dožití se to bude týkat ročníků zhruba 1985+, tedy osob, jimž je dnes méně jak 40 let. Bez prodlužování věku odchodu do důchodu se žádná důchodová reforma neobejde. Proto je pozitivní, že se vláda snaží najít systém, který by náročným profesím umožňoval dřívější odchod.

Kritika je snadná a hledání „politicky průchozích“ řešení bezprecedentní ekonomické situace, které tato vláda čelí, je mimořádně obtížné. Někde se začít musí a tato vláda zaslouží pochvalu za to, že se k dnes představeným změnám odhodlala i přes riziko, že o některé své voliče přijde.