S účinností od 1. ledna 2024 platí omezení odpočtu DPH při nákupu osobních automobilů, a to konkrétně u osobních automobilů kategorie M1, tj. pro motorová vozidla s nejvýše osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a bez prostoru pro stojící cestující. Omezení se týká osobních automobilů, které jsou dlouhodobým majetkem, v pořizovací ceně převyšující 2 milióny Kč, bez DPH, a spočívá v tom, že částku DPH převyšující tento daňový základ si plátce nemůže odpočítat. Jinými slovy, plátce, i když osobní automobil užívá zcela pro své podnikatelské účely, si může odpočítat DPH pouze do výše 420.000 Kč. Uvedené omezení neplatí jen pro sanitní a pohřební automobily a v případě provozování koncesované silniční motorové dopravy (např. taxislužba). V průběhu března letošního roku pak Ministerstvo financí do připomínkového řízení rozeslalo připravovanou novelu zákona o DPH, která ke konci roku 2026 výše uvedené omezení ruší. Omezení odpočtu DPH u osobních automobilů přijaté v rámci tzv. konsolidačního balíčku je tak zamýšleno pouze na dobu 3 let. Vzhledem k tomu, že většina uživatelů pořizuje osobní automobil méně často než během tříletého období, vyvstává otázka, zda takovéto opatření dává nějaký reálný smysl a zda nějakým způsobem ke konsolidaci veřejných financí přispěje.

Pravidla DPH jsou v Evropské unii harmonizována, primárně prostřednictvím směrnice Rady 2006/112/ES. Ustanovení této směrnice však žádná omezení pro odpočty DPH u osobních automobilů neobsahují, a tak Česká republika využila jako právní základ její článek 177, na jehož základě může členský stát z důvodů hospodářského cyklu zcela nebo zčásti vyloučit z režimu odpočtů veškerý nebo některý investiční majetek či jiný majetek. Zavedení takovéhoto omezení podléhá konzultaci výboru pro DPH při Evropské komisi a v samotné žádosti o jeho zavedení pak ČR argumentovala negativními ekonomickými dopady pandemie Covidu, ruskou invazí na Ukrajině, růstem nákladů na energie i vysokou inflací, které přispívají k deficitu veřejných financí s tím, že omezení odpočtu DPH u drahých aut má být jedním z opatření snižujícím jejich deficit. Jako příklad pak ČR uvedla, že ze 101 nově registrovaných vozů Ferrari v roce 2020 jich bylo 96 registrováno na společnost. Právě s ohledem na podmínku cyklických hospodářských důvodů došlo k časovému omezení opatření na zmíněné 3 roky.

Pro srovnání různých přístupů pak není třeba chodit daleko do historie, řada čtenářů si jistě pamatuje, že odpočty DPH u osobních aut bývaly vyloučeny úplně a že řešení, jak se k odpočtům dostat spočívalo v instalaci tzv. mřížky do vozu, čímž se změnila jeho kategorie a pro účely DPH se tak již nejednalo o osobní automobil. K umožnění odpočtů DPH u osobních aut pak došlo od 1. dubna 2009, a to jako reakce na nejprve finanční krizi z roku 2008, následnou ekonomickou recesi a snahu stimulovat poptávku po osobních automobilech, vedle např. zavedení tzv. šrotovného. Mimochodem plné odpočty DPH u osobních automobilů tehdy zavedla vláda Mirka Topolánka, ministrem financí byl Miroslav Kalousek. Zatímco tehdy tak bylo lékem na hospodářskou krizi umožnění odpočtu DPH u osobních aut, nyní jím má být naopak jeho omezení.  

Jak vyplývá i z výše uvedeného příkladu s Ferrari, je zřejmé, že v případě luxusních automobilů tyto většinou kupují společnosti či fyzické osoby jako plátci DPH. Možností, jak se k uvedenému omezení odpočtů DPH postavit, je pak několik. Pominu-li relativně absurdní situace představující zneužití daňového práva typu pořízení automobilu za cenu, bez DPH, do 2 miliónů Kč a následném dokoupení drahých kol či provedení drahé servisní prohlídky, může být řešením odložení nákupu nového automobilu na rok 2027 a případně si jej do té doby pronajmout ze zahraničí, kde dealer při jeho operativním pronájmu není obdobným způsobem na DPH omezen. A tyto, z pohledu kupujících ekonomicky zcela racionální kroky, ke konsolidaci veřejných financí nikterak nepřispějí.

Co se týká samotné podstaty, tj. možnosti nárokovat odpočet DPH při pořízení osobního automobilu, je toto nárokování přinejmenším diskutabilní. I když osobní automobil představuje v podstatě běžný pracovní nástroj, jeho využití též pro soukromé účely se také nabízí. A zatímco např. u služebních notebooků či mobilů správce daně možné soukromé využívání zpravidla neřeší, u osobních aut se jedná o řád hodnotnější majetek, u něhož správce daně účel využití běžně posuzuje, A v podstatě jediným způsobem, jak prokázat využívání osobního automobilu pro ekonomické činnosti, je řádně vedená kniha jízd, která je však jen formálním dokumentem. Ostatně to, že umožnění odpočtů DPH u osobních automobilů je ze své podstaty problematická otázka, ukazují i přístupy okolních států, které snad ani odlišnější nemohou být. Je totiž řada států, resp. z evropských většina, které odpočet DPH u osobních aut prakticky vylučují, zpravidla s určitými výjimkami pro taxislužby, autoškoly, autopůjčovny apod. Mezi tyto státy patří Rakousko, Maďarsko, Francie, Dánsko, Švédsko, Řecko či třeba Bulharsko, z mimo unijních pak Velká Británie či Norsko. Pak existuje ale další skupina států, kde odpočet DPH u osobních automobilů v případě jejich využití pro ekonomické účely nikterak neomezují, jako Německo, Slovensko, Nizozemsko, Lucembursko a Švýcarsko. A v neposlední řadě je také třetí skupina států, které nárok na odpočet DPH omezují jen částečně, jako např. Polsko, Španělsko, Lotyšsko a Chorvatsko, kde lze odpočet uplatnit jen do výše 50 %, Itálie s 40 % odpočtu DPH, Belgie s 35 či 50 % a Irsko s 20 % odpočtu DPH, který lze navíc nárokovat jen u nízkoemisních aut. V Litvě je pak umožněn nárok na odpočet jen u elektrických aut a plug in hybridů, pouze však v případě ceny auta do 50.000 EUR i s daní. A jak z uvedeného výčtu vyplývá, žádný z této třetí skupiny států, které odpočet DPH u osobních automobilů limitují zčásti, nemá při tomto omezení totožný přístup jako nyní ČR, tj. žádný z okolních států neomezuje odpočty DPH výlučně maximální hodnotou odpočitatelné DPH a ještě navíc dočasně, po relativně krátkou dobu z hlediska životnosti aut.

Co tedy z uvedeného vyplývá? Zaprvé to, že omezení nároku na odpočet DPH u osobních aut není v evropských státech výjimkou, spíše naopak. Zadruhé pak to, že Česká republika zvolila pro omezení odpočtu DPH u osobních automobilů novátorský přístup, který žádná z okolních zemí nevyužívá. Zatřetí to, že zavedené omezení přineslo řadu praktických problémů, mezi nimiž můžeme jmenovat nejasnosti ohledně předváděcích vozů, konkrétně zda i pro tyto vozy platí na straně dealerů omezení odpočtů DPH. A v neposlední řadě i to, že s ohledem na dočasnost zvoleného opatření budou jeho dopady pro tuzemskou ekonomiku a konsolidaci veřejných financí přinejmenším sporné, protože lze předpokládat, že kupující nákup nových luxusních aut buď odloží, nebo budou řešit jinou cestou, tak aby na DPH omezeni nebyli. Zajímavé pak bude i to, jak k otázce omezení odpočtu DPH přistoupí po uplynutí tříletého období nový ministr financí, resp. nová vláda.