Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku 7 Afs 49/2022-26 ze dne 16. 8. 2022  řešil spor mezi žalobcem (fyzickou osobou) a žalovaným (FÚ) o kasační stížnosti ve věci odmítnutí úhrady přeplatku na dani.

Dle § 155a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „DŘ“) je daňový subjekt registrovaný u správce daně povinen určit k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci; přitom je povinen upřednostnit účet vedený u poskytovatele platebních služeb v ČR. Dle § 155a odst. 4 DŘ zároveň platí, že pokud nesplní daňový subjekt povinnost podle odstavce 3, vyzve jej správce daně ke zjednání nápravy.

Žalobce neobdržel zpátky přeplatek na dani, jež mu vznikl, jelikož neuvedl účet pro vrácení přeplatku. Podal tedy žalobu, kterou žalovaný napadl s argumentem, že sdělení registrovaného účtu k vrácení přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Žalobce namítl, že z žádného ustanovení nelze dovodit bezpodmínečnou povinnost k registraci bankovního účtu, a to nejen při prvotní registraci, ale i později – změnou registračních údajů a že mu přeplatek měl být vyplacen v hotovosti.

Daňový řád neobsahuje výčet registračních údajů a odkazuje na registrační přihlášku, tj. přílohu č. 7 k vyhlášce č. 525/2020. Dle příslušného poučení je povinností registrující se fyzické osoby vyplnit všechna čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb, na nichž jsou soustředěny prostředky z podnikatelské činnosti. Může tedy nastat situace, že povinně se registrující fyzická osoba v souladu se zákonem nevyplní žádné údaje o vlastněném bankovním účtu, neboť na něm nejsou soustředěny prostředky z její podnikatelské činnosti a tento stav stále trvá, což byl případ žalobce, který v daném roce obdržel především příjmy ze závislé činnosti a příjem z podnikatelské činnosti byla nevýznamná částka přijatá zřejmě v hotovosti.

Žalovaný trval na tom, že v kontextu § 155a DŘ je nutné odst. 3 číst tak, že uvedení účtu k vrácení přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Chybí-li tato náležitost, je to vada podání, k jejímuž odstranění použije správce daně postup uvedený v odstavci 4, a to vydání výzvy ke zjednání nápravy. Daňový subjekt buď účet k vrácení přeplatku určí. Pokud neurčí, má to za následek, že přeplatek nebude vrácen.

Žalovaný si vyložil § 155a DŘ nesprávně, neboť i přes jím zjištěnou skutečnost absence registrovaného účtu stěžovatele trval na požadavku uvedení tohoto účtu stěžovatelem v žádosti o vrácení přeplatku. Jak však plyne z výše provedeného rozboru § 155a, neuvedl-li registrovaný daňový subjekt v rámci registračního řízení žádný bankovní účet, § 155a odst. 3 DŘ a v něm uvedený požadavek na identifikaci registrovaného účtu pro vrácení přeplatku na dani nelze aplikovat. Tudíž nelze ani vyzývat k realizaci těchto požadavků dle § 155a odst. 4 DŘ.

NSS uzavírá, že z výše uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného, a to pro nesprávný výklad § 155a odst. 3 DŘ, který neodpovídá jeho textu ani systematice zákona. Pokud stěžovatel nedisponoval účtem u peněžního ústavu uvedeným při registraci, § 155a odst. 3 DŘ a z něj vyplývající požadavky ohledně vracení přeplatku na takto registrovaný účet nelze na jeho situaci aplikovat; z tohoto důvodu nebylo ani na místě vyzývat stěžovatele k uvedení registrovaného účtu dle § 155a odst. 4 DŘ.

Autor: Roman Burnus, Marek Toráč