V srpnu loňského roku jsme Vás upozornili na rozsudek Nejvyššího správního soudu (9 Afs 147/2000 – 34), který posvětil využití kamerových záznamů o pohybu vozidla pořízených Policií ČR správcem daně za účelem zpochybnění předložené knihy jízd, a v návaznosti na to i za účelem odmítnutí nároku na odpočet při pořízení automobilu.

Pro připomenutí v daném případě daňový subjekt sice předložil správci daně za účelem prokázání nároku na odpočet knihu jízd, ta však působila na první pohled nevěrohodně, např. byla vedena již za období před předáním vozidla daňovému subjektu, a proto správce daně vyzval Policii k poskytnutí informací o pohybu daného vozidla v příslušném období. Stěžovatel (daňový subjekt) nicméně dospěl k závěru, že dané rozhodnutí Nejvyššího správního soudu porušuje jeho základní práva a obrátil se s ústavní stížností na Ústavní soud.

Dle Ústavního soudu pak Nejvyšší správní soud nesprávně interpretoval stěžovatelovu námitku, která zněla, že Policie ČR “zpracovala“ záznamy až na výzvu správce daně, a nikoliv, že tyto záznamy „pořídila“ na výzvu správce daně. Jinými slovy, sporná je otázka, zda Policie ČR poskytnutím záznamů správci daně pořízené záznamy mohla zpracovat pro jiné než pro vlastní účely. Ústavní soud proto zrušil předmětné rozhodnutí s tím, aby Nejvyšší správní soud posoudil, zda ustanovení zákona o policii skutečně umožňují zpracovat a poskytnout pořízené záznamy jiným orgánům veřejné správy.

To, jakým způsobem situaci posoudí Nejvyšší správní soud, nelze v současnosti předvídat, nicméně bez ohledu na to, jak v dané věci rozhodne, doporučujeme všem našim klientům a daňovým subjektům řádné vedení knih jízd tak, aby spory se správcem daně vůbec nemuseli absolvovat.