Nárok na odpočet? Až prokážete od koho jste nakoupili.

Je na dokladu uveden Pepa jako dodavatel, ale ostatní okolnosti tomu nenasvědčují? Připravte se na možné prokazování, že plnění skutečně nastalo a přečtěte si, jaké jsou následky případného neprokázání.

Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2017, sp. zn. 1 Afs 170/2017-31, opět poukázal na daňový dopad formálních nedostatků dokladů, konkrétně správnosti údaje o identifikaci dodavatele. Tato problematika je hojně řešena hlavně ve vztahu k dani z přidané hodnoty a nároku na odpočet (například rozsudek Nejvyššího správního soudu - senátu (ostatní) ze dne 27.10.2015, sp. zn. 4 Afs 178/2015 – 47), však tento nedávný rozsudek se zabývá tímto formálním nedostatkem dokladu z hlediska daní z příjmů a daňové účinnosti výdajů, které vyplývají z tohoto dokladu.

Hlavní příčinou řešení sporů v oblasti této problematiky je skutečnost, že daňový subjekt neunese své důkazní břemeno a neprokáže, že sporná plnění byla bezpochyby provedena v rozsahu, termínu a dodavatelem deklarovaným na fakturách. V daném případě byl problémem nesoulad údajů z faktury s ostatními souvisejícími a podpůrnými skutečnostmi (např. smluvenými obchodními podmínkami, přepravními doklady).

Dle § 92 odst. 3 daňového řádu prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které uvádí v daňovém tvrzení a dalších podáních. Běžně se výdaj, podložený dokladem, nejdříve zanese do účetnictví a následně do daňového přiznání, daňový subjekt tedy dokladem prokazuje skutečnost vynaložení výdaje. Z judikatury vyplývá, že daňový subjekt je povinen prokázat, že výdaj skutečně vynaložil, a to tím způsobem, jakým deklaroval na příslušném účetním dokladu (rozsudek NSS, sp. Zn. 9 Afs 30/2007-73 z 6.12.2007).

Z judikatury rovněž vyplývá, že formální nedostatky účetního dokladu nemohou automaticky vést k doměření daně z příjmů, daňový subjekt musí mít prostor prokázat vynaložení výdaje. Své důkazní břemeno unese v situaci, kdy je zároveň nepochybné, že tvrzené plnění bylo daňovému subjektu poskytnuto a byly jednoznačně identifikovány subjekty, které se na něm podílely. Povinností daňového subjektu není prokázání abstraktního vydání peněz, ale prokázání vynaložení výdaje vůči konkrétní osobě, protože musí prokázat uskutečnění výdaje a jeho souvislost se zdanitelným příjmem.

Jak vyplývá z výše uvedeného, tak pro daňové náklady je podstatné, kdo je skutečným dodavatelem, přestože to nemusí být shodná osoba s osobou uvedenou na dokladu, protože tento údaj je důležitý pro prokázání uskutečnění výdaje. Daňový subjekt musí být schopen jednoznačně prokázat, že výdaj skutečně nastal, byť za jiných okolností, než vyplývá z dokladu, potom může být v souladu se zásadou materiální pravdy tento výdaj posouzen jako výdaj daňově účinný. Pro eliminaci svého pochybení musí daňový subjekt uvést a dokázat veškeré skutečné okolnosti týkající se předmětného výdaje, které budou v souladu s ostatními zjištěnými údaji a budou vytvářet přehledný a důvěryhodný obraz o celé transakci.

Tento nedávný rozsudek upozorňuje, že je potřeba dbát i na formální správnost dokladu, nejen pro účely daně z přidané hodnoty, ale také pro účely daně z příjmů, kdy údaje na dokladu by měly být v souladu s ostatními souvisejícími a podpůrnými skutečnostmi, které se týkají předmětného plnění. Toto se tedy vztahuje i na údaj o dodavateli. V případě, že dojde k formálnímu nedostatku dokladu, musí být daňový subjekt schopen a připraven předložit takové důkazní prostředky, které prokážou skutečné okolnosti a umožní, aby v souladu se zásadou materiální pravdy bylo plnění prokázáno za uskutečněné.

Ivan Fučík a kolektiv