Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) vydal rozsudek v řízení o kasační stížnosti ze dne 16. 8. 2023 s č. j. 7 Afs 33/2022-41 proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 21. 12. 2021 s č. j. 29 Af 89/2018-68, který řešil spor mezi právnickou osobou (dále jen „žalobkyně“) a Odvolacím ředitelstvím (dále „žalovaný“).

Předmětem sporu je posouzení poskytnutého zaměstnaneckého benefitu z pohledu jeho formy pro účely osvobození od daně z příjmů jako nepeněžního plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

Žalobkyně poskytla svým zaměstnancům peněžní částky jako benefit. Správce daně na základě daňové kontroly dospěl k názoru, že poskytnuté benefity ve formě příspěvku na zdravotní péči, využití sportovních zařízení nebo kulturní akce byly ze strany žalobkyně jejím zaměstnancům poskytovány jako peněžitá plnění, jež měla být zahrnuta do příjmů ze závislé činnosti jednotlivých zaměstnanců a dodatečně stanovil žalobkyni platebními výměry k úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti včetně penále z doměřené daně.

Žalovaný prvostupňová rozhodnutí správce daně potvrdil a trvá na tom, že nepeněžní plnění osvobozené od daně z příjmů dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP nemůže mít za žádných okolností povahu peněžní částky vyplacené přímo zaměstnanci.

Žalobkyně se bránila, že podstatné je faktické čerpání účelově určených služeb či zboží zaměstnancem, nikoliv forma úhrady. Krajský soud souhlasí s názorem žalobkyně a uvádí, že ustanovení zákona nebrání tomu, aby zaměstnanec benefity hradil sám a zaměstnavatel mu je proplatil buď předem formou zálohy, nebo poté na základě doložené účtenky, jak ostatně krajský soud uváděl i ve svém rozsudku ze dne 12. 1. 2021, č. j. 31 Ad 8/2019-45 v obdobném sporu. Krajský soud dále shledal, že žalovaný nesprávně navýšil odměny zaměstnance o příjmy v podobě příspěvků na zaměstnanecké benefity, jež nemůžou souviset s pracovněprávním vztahem, pokud jednatelce z důvodu čerpání rodičovské dovolené neplynuly z tohoto vztahu žádné příjmy. Žalovaný (stěžovatel) zdůraznil, že interní směrnice žalobkyně nepočítá s poskytováním benefitů zaměstnancům na rodičovské dovolené a proti rozsudku krajského soudu o hodnocení zaměstnaneckých benefitů se bránil kasační stížností.

Závěr NSS

Výše zmíněný rozsudek krajského soudu byl již v minulosti předmětem přezkumu NSS. Článek, ve kterém jsme rozsudek rozebírali, můžete nalézt zde. NSS ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2022, č. j. 7 Ads 31/2021-28 s výkladem krajského soudu nesouhlasil, rozsudek zrušil a nyní nemá důvod se v posuzované věci od svého názoru odchýlit. NSS potvrdil svou judikaturu a uvedl, že podstatou nepeněžitého plnění je kromě omezeného účelu, na který je poskytován, i právě ona forma, ve které je poskytnut. Z povahy věci je za nepeněžité plnění třeba považovat takové plnění, které není zaměstnanci poskytováno v penězích, resp. není směnitelné za peníze či jiné obdobné prostředky. Za nepeněžní plnění lze považovat i ta, kdy zaměstnavatel hradí peněžní částku osobě odlišné od zaměstnance a jeho rodinného příslušníka. V případě poskytnutí peněžní částky zaměstnanci se o příjem osvobozený od daně nejedná, i přestože bylo prokázáno, že peněžní částku zaměstnanec použil na úhradu benefitu uvedeného v ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.

NSS dále není jasné, proč je pro stěžovatele podstatné, zda interní směrnice žalobkyně předvídala poskytování zaměstnaneckých benefitů zaměstnancům na rodičovské dovolené, když podstatou rozhodnutí stěžovatele bylo, že se ve skutečnosti o zaměstnanecké benefity nejednalo. K příjmům dle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP NSS uvádí, že takovýto druh plnění musí být poskytnut v souvislosti s výkonem závislé činnosti, ale nemusí být vyplácen ve stejné době, jako některý z příjmů dle písm. a) až c) tohoto ustanovení.

S ohledem na výše uvedené shledal NSS kasační stížnost jako důvodnou, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.