Vedení účetnictví není jen o účtování účetních případů, generování nespočetného množství sestav a analýz, ale také o řádném zdokumentování účetních případů sloužícím k tomu, abychom po čase vůbec věděli, co bylo zaúčtováno a proč, a dále mimo jiné jako důkazní prostředek pro správce daně v rámci případné daňové kontroly.

Kromě běžných daňových dokladů, smluv, kalkulací dohadů a jiných dokumentů vstupujících jako podklady pro účtování je jednou z důležitých dokumentací také zajišťovací dokumentace sloužící k doložení správnosti účtování o sjednaných finančních derivátech v rámci řízení finančních rizik.

Jak již bylo naznačeno, tak v první řadě se tvorba zajišťovací dokumentace týká výhradně jen společností využívajících finanční deriváty, které společnost sjednala za účelem zajištění finančních rizik. V případě, že společnost má sjednané finanční deriváty za účelem obchodování s nimi, je tvorba zajišťovací dokumentace bezpředmětná. 

A co to vlastně ten derivát sloužící k řízení finančních rizik je?

Z jednotlivých druhů derivátů se jako zajišťovací nástroj používají především měnové forwardy a swapy, které jsou sjednány za účelem zajistit si určitý směnný kurz k převodu jedné měny na druhou v určitý okamžik v budoucnosti a tím minimalizovat dopady výkyvů měnových kurzů v čase. Může se jednat i o opakované nákupy a prodeje peněžních prostředků v určité měně v předem stanované časové okamžiky. Dále se v praxi často používají úrokové swapy, jejichž uzavření si banky často stanovují jako jednu z podmínek při poskytnutí úvěru. 
Konkrétní typ derivátu, který společnost využije záleží na tom, jaké riziko se účetní jednotka snaží řídit.

V případě, že společnost má sjednán derivát, je povinna tento derivát přeceňovat na reálnou hodnotu nejpozději k rozvahovému dni, ke dni mezitímní a mimořádné účetní závěrky či k datu sestavení výkazů dle zvláštních právních předpisů. Jinými slovy můžeme říci, že přecenění společnost provádí vždy, když sestavuje účetní závěrku. 

V případě, že je derivát určen k obchodování, je přecenění na reálnou hodnotu účtováno výsledkově a účetní jednotce může výrazně ovlivnit hospodářský výsledek běžného účetního (zdaňovacího) období. Avšak přecenění derivátu určeného k zajištění peněžních toků bude v určitých případech účtováno rozvahově a hospodářský výsledek běžného období nebude tímto přeceněním ovlivněn.

Má to však jedno velké ALE. Aby společnost mohla aplikovat účtování přes vlastní kapitál (rozvahový přístup), musí mít zpracovánu zajišťovací dokumentaci, která prokáže efektivitu zajištění. Bez této dokumentace musí společnost účtovat o všech derivátech jako o derivátech k obchodování (tzn. výsledkově), i když je má určené k zajištění rizik. Z výše uvedeného vyplývá, že zpracování zajišťovací dokumentace není povinností, ale jen možností, která ale může společnosti přinést výhody.

Zajišťovací nástroje nejsou jen tak…

V případě, že se účetní jednotka rozhodne řídit svá finanční rizika, ať měnová, úroková či jiná, je nutné zvážit, zda sjednaný finanční nástroj bude splňovat předepsané podmínky definované ve Vyhlášce č. 501/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi (na kterou se odkazuje český účetní standard pro podnikatele č. 009 – Deriváty).

Jedná se o následující podmínky:

• Na začátku zajištění musí být zajišťovací vztah zdokumentován,
• Zajištění musí být efektivní,
• Efektivita je spolehlivě měřitelná a je průběžně posuzovaná.

Z těchto podmínek vyplývá, že již při sjednání derivátu jako zajišťovacího nástroje musí účetní jednotka znát tyto podmínky a být připravena je plnit. 

Když už mám zajišťovací nástroj, jak správně zdokumentovat?

Zajišťovací dokumentace má mít zpravidla 2 části:

1.    Část – Identifikace zajišťovacího nástroje

Tato část je úvodní a je nutné ji zpracovat již na začátku zajišťovacího vztahu. Bude zde uvedena identifikace zajišťovaných transakcí a zajišťovacích nástrojů, vymezení rizika, proti kterému se účetní jednotka zajišťuje a metoda výpočtu efektivity.

Efektivitu lze kalkulovat různými metodami dle charakteru zajišťovacího vztahu (použitého zajišťovacího nástroje). Zvolenou vhodnou metodu je nutné uvést a popsat v zajišťovací dokumentaci.

2.    Část – Výpočet efektivity zajišťovacího nástroje

Jak již bylo řečeno v podmínkách pro zajišťovací nástroje, efektivita se počítá na začátku zajišťovacího vztahu tzv. prospektivním testováním dokazujícím, že účetní jednotka správně předpokládá vysokou efektivnost zajištění a dále pak vždy ke dni sestavení účetní závěrky tzv. retrospektivním testováním, kdy zpětně účetní jednotka vyhodnocuje skutečnou efektivitu zajištění. Proto i zajišťovací dokumentace bude obsahovat jak výpočet očekávané efektivity  na počátku zajišťovacího vztahu, tak i výpočet skutečné efektivity na konci účetního období (k rozvahovému dni). Očekávané hodnoty efektivity zajištění (což je vlastně vzájemná kompenzace změn) v průběhu zajišťovacího vztahu musí dosahovat hodnot mezi 80 % a 125 % změn reálných hodnot zajišťovacích nástrojů odpovídajících zajišťovanému riziku. 

Lze řídit finanční riziko i jinak?

V některých případech lze např. měnové riziko zajistit i přirozeným způsobem, resp. přirozeným zajišťovacím nástrojem. Příkladem je situace, kdy společnost přijímá platby za pronájmy v EUR, a na druhé straně splácí úvěr na pronajímanou nemovitost také v EUR. V takovém případě není potřeba sjednávat měnový derivát, protože tento tok finančních prostředků vykrývá případné výkyvy kurzů měny. Avšak aby tento systém řádně fungoval, je nutné koordinovat platby příchozí i odchozí, zjistit, zda takovéto přirozené zajištění je efektivní (opravdu je výše přijatých a odchozích plateb v obdobné výši a uskutečňují se během relativně krátkého časového úseku) a lze se na ně do budoucna spolehnout.

Závěrem…

V době měnících se kurzů a úrokových sazeb mnoho společností zvažuje zajištění svých rizik prostřednictvím derivátů. V případě, že o této možnosti uvažujete i vy, neváhejte se na nás obrátit s žádostí o konzultaci nebo o případné poradenství.

Autoři: Jan Vácha, Karolína Vernerová