„Penále podle § 37b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010, a § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povahu trestu; je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ 

Citovaná právní věta z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) znamenala v projednávaném případu Odeř Agrag k.s. tu skutečnost, že společnost nemusí zaplatit penále ve výši 5%, ale jen penále ve výši 1%.

Dopady rozhodnutí jsou však daleko rozsáhlejší a vyvolaly širokou diskusi odborné veřejnosti, včetně soudců a finančních orgánů.

Otázka, která vyvstává, je zda vyměření penále v daňovém řízení vylučuje zahájení trestního řízení? Podle judikátu NSS nikoliv.  Definitivního zodpovězení této otázky se dočkáme i u Evropského soudního dvora, kterému Tribunale di Bergamo položil dne 1. října 2015 předběžnou otázku: „Umožňuje ustanovení článku 50 [Listiny základních práv Evropské unie], vykládané ve světle článku 4 [protokolu] č. 7 [Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] a příslušné judikatury Evropského soudu pro lidská práva, zahájit trestní řízení, jehož předmětem je skutek (nezaplacení DPH), za který byla obžalovanému uložena konečná správní sankce?“ (sp. zn.: C-524/15). 

Dodnes (3. 10. 2016) nebylo rozhodnuto, ani není stanovisko generálního advokáta. 

Obdobná otázka má být řešena v případě UBS (Luxembourg) SA, Alain Hondequin, Holzem a další (sp. zn.: C-358/16) a Stefan Burzio (sp. zn.: C-497/14). 

Uvedený judikát vyvolává i další otázky jako například možnost moderace daňového penále v případech, kdy pokyn GFŘ D-21 takovou moderaci neumožnuje například z důvodu neuhrazení daně do podání žádosti, nebo z důvodu, že správce daně vyhodnotí rozsah součinnosti daňového subjektu za nedostatečný. Vyloučení možnosti moderace je bezpochyby v rozporu se zásadou nemožnosti dvojího trestání a nakonec i se zásadou, že o trestu rozhoduje soud. Ve svých kauzách Ústavní soud (dále jen ÚS) již vícekrát judikoval, že sankce nesmí mít rdousící a likvidační efekt a pokud ho má, může být moderována i tehdy, když to zákon výslovně nedovoluje.

Otázkou je i aplikace uvedené zásady na možné „dvojí“ trestání za stejný čin u statutárních orgánů společností, kterým bylo doměřeno daňové penále. V tomto případě není aplikace zásady zákazu dvojího trestání (ne bis in idem) tak jednoznačná, nicméně ji a priori nelze vyloučit. 

Další otázku, kterou judikát vyvolává, je, zda a které další sankce podle DŘ mají povahu trestu. Zda trestem není i úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem? Judikatura ÚS potvrdila, že trestem je pokuta za opožděné tvrzení daně. I řízení vedoucí ke stanovení trestu musí být podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod být vedena bez zbytečných průtahů. To platí například pro postup k odstranění pochybností a pro daňovou kontrolu.

V každém případě NSS judikoval svůj závěr k sankční povaze penále jednoznačně a ostatní soudy na něj budou nuceny reagovat. Reagovat budou nuceni i správci daně. Pro poplatníka jsou to jen pozitivní zprávy. O dalším vývoji judikatury v této problematice vás budeme na stránkách našeho newsletteru informovat.