Po mnohaleté diskusi odborné i široké veřejnosti a několika legislativních pokusech byl konečně schválen koncepční zákon, který komplexně upravuje problematiku hromadných žalob.

Senát dne 29. května 2024 přijal vládní návrh zákona o hromadném občanském řízení soudním, který zavádí institut, jenž je již po staletí nedílnou součástí právních systémů zemí common law. Přijetím tohoto zákona tak Česká republika splní svou povinnost, kterou jí ukládá Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (dále jen „Směrnice“).

Co si lze obecně představit pod pojmem hromadné žaloby?

Hromadné nebo též kolektivní žaloby (v anglicky mluvících zemích známy pod pojmem class action) jsou právním institutem, který umožňuje skupině subjektů spojit své nároky do jednoho soudního řízení. Tento nástroj je zejména užitečný v případech, kdy by jednotlivé soudní spory byly pro jednotlivce příliš nákladné, a kdy by společné vymáhání práva bylo efektivnější. Hromadnou žalobou je možné sloučit několik bagatelních sporů, jejichž vymáhání soudní cestou by pro individuální žalobce bylo kontraproduktivní – výsledný vymožený nárok by byl totiž pravděpodobně nižší nežli náklady na jeho vymožení. Společnou žalobou je ovšem možné náklady na vymáhání nároků vůči společnému žalovanému spojit a jejich úhradu rozdělit mezi vícero žalobců.

Co bude zákon znamenat v praxi?

Český zákon o hromadném občanském řízení soudním se bude zatím týkat pouze spotřebitelských sporů. Spotřebitelé a mikropodniky (podnikatel, který zaměstnává méně než deset osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesáhne 50 milionů korun) budou mít nově možnost společného vymáhání nároků vůči podnikatelům. Hromadné žaloby bude možné podávat u Městského soudu v Praze prostřednictvím neziskových organizací zapsaných ve zvláštním seznamu; ty musí být zastoupeny advokátem. Ačkoliv původní návrh vyžadoval k podání žaloby minimální počet 20 spotřebitelů, konečná podoba zákona tak, jak byl schválen, tento počet snižuje na 10. Během legislativního procesu byla změněna také horní hranice odměny žalobce z přisouzeného odškodného – vláda navrhovala 5 %, do finální podoby zákona se ale dostal více než trojnásobek této částky, tedy 16 %.

Zákon stojí na principu přihlašovacího řízení, tedy tzv. princip opt-in. To v praxi znamená, že spotřebitelé se jako tzv. zúčastnění členové skupiny (nejsou účastníky, ani vedlejšími) musí k hromadnému řízení sami přihlásit.

Závěrem

Institut hromadných žalob představuje zefektivnění procesu vymáhání bagatelních nároků, který s sebou přináší řadu výhod, jež jistě převáží nad potenciálními riziky spojenými s jeho zneužitím. Vzhledem ke skutečnosti, že se zákonodárce při tvorbě tohoto právního předpisu choval spíše zdrženlivě a obsáhnul v zákoně jen ty nejnutnější parametry Směrnice, nejedná se o násilnou revoluci v oblasti procesního práva, nýbrž o přiměřený základ pro zavedení tolik vítaného institutu, který anglosaský právní řád zná již od 13. století, a na který snad postupně naváže další legislativa.