Podmínkami započtení jsou dle aktuální zákonné úpravy § 1982 občanského zákoníku za prvé plnění stejného druhu a za druhé právo požadovat uspokojení svého dluhu současně s právem plnit dluh vlastní.

Banky zpravidla v úvěrových smlouvách zakazují započtení jednostranným právním jednáním a v úvahu tak připadá jedině započtení dvoustranné. K takovému jednání je třeba, aby klient měl u banky jednak běžný účet a jednak také úvěr. Na jedné straně tak stojí pohledávka klienta na vydání peněz bankou, na straně druhé naopak pohledávka banky na splacení úvěru klientem. K takovému započtení ovšem klient potřebuje souhlas druhé strany, tedy banky.

Banka nacházející se ve stavu hrozící insolvence by v takovém případě mohla mít obavu, zda v budoucnu insolvenční správce takové započtení nenapadne a se souhlasem k učinění dvoustranného započtení může otálet. V případě Sberbank lze pro obavy z úpadku vzhledem k nastávající situaci jistě najít pochopení, byť podle dostupných informací v současné době banka stále disponuje s dostatečným množstvím aktiv, aby se insolvenčnímu řízení a prohlášení úpadku vyhnula. Dle našeho názoru jsou obavy z případného napadení započtení ve světle relevantních ustanovení insolvenčního zákona i aktuální judikatury bezpředmětné.

Ustanovení § 140 insolvenčního zákona připouští započtení i po rozhodnutí o úpadku, pokud jsou splněny zákonné podmínky pro jeho provedení. Zmiňované zákonné ustanovení vymezuje podmínky, kdy započtení bez dalšího možné není. Žádná z těchto podmínek se však netýká uvažované modelové situace a lze tedy konstatovat, že započtení učiněné v souladu se zákonem a před rozhodnutím o způsobu řešení o úpadku je podle dikce § 140 insolvenčního zákona platné. Zároveň se domníváme, že není třeba se obávat, případného posouzení započtení jakožto neúčinného zvýhodňujícího právního jednání podle § 241 insolvenčního zákona. Započtení je totiž specifická forma zániku dluhu, nikoliv jeho splněním. Právě pouze v případě splnění dluhu by bylo možné teoreticky namítat neúčinnost příslušného právního jednání. Započtení však nenaplňuje obecnou skutkovou podstatu neúčinného právního jednání, ani žádnou ze situací výslovně zmíněných v ustanovení § 241 insolvenčního zákona. Dle našeho názoru je naopak  možné na započtení nahlížet jakožto na právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, to se za neúčinné nepovažuje.

S ohledem na výše uvedené jsme toho názoru, že ani v případě naplnění černého scénáře – úpadku Sberbank, se tedy klienti, ani samotná banka, nemusí obávat případného napadení započtení pohledávek ze stany insolvenčního správce. V případě, že se s tímto problémem aktuálně potýkáte, neváhejte nás kontaktovat. Rádi vám se započtením pomůžeme.

Autor: Karel Nejtek