Daně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Mezinárodní účetní standard IAS 2 rozumí zásobami aktiva držená za účelem prodeje v běžném podnikání, aktiva v procesu výroby, nebo materiál či obdobné dodávky, které se spotřebují ve výrobním procesu nebo při poskytování služeb.
Zásoby jsou oceňovány na historické bázi, k rozvahovému dni se však oceňují na nižší z úrovní nákladů na pořízení a čisté realizované hodnoty.
Náklady na pořízení zahrnují veškeré náklady na nákup, přeměnu a ostatní náklady vynaložené v souvislosti s uvedením zásob na jejich současné místo a do současného stavu. Čistá realizovaná hodnota je odhadnutá prodejní cena snížená o náklady související s dokončením a uskutečněním prodeje zásoby.
Náklady spojené s nákupem zásob zahrnují cenu pořízení, dovozní cla a jiné daně, náklady na dopravu, manipulaci a ostatní přímo přiřaditelné náklady. Náklady na přeměnu zásob jsou náklady spojené s výrobou. Kromě přímých materiálových a osobních nákladů zahrnují také fixní a variabilní výrobní režii. Fixní výrobní režií jsou např. odpisy a údržba výrobních budov a zařízení a náklady na správu výroby. Variabilní výrobní režií jsou zejména nepřímý materiál a nepřímé mzdy. Ostatní náklady se do ocenění zásoby zahrnují pouze v případě, že tyto náklady byly vynaloženy v souvislosti s uvedením zásob na jejich současné místo a do současného stavu. Standard IAS 23 Výpůjční náklady specifikuje případy, kdy lze do ocenění zásob zahrnout také úroky. Do ocenění se však nezahrnují: neobvyklé množství odpadu, náklady na skladování (pokud nejsou tyto náklady nutné před dalším výrobním stupněm), správní režie nesouvisející s uvedením zásob na jejich současné místo a do současného stavu a náklady na prodej.
Pokud poskytovatelé služeb mají zásoby, tedy rozpracované služby, ocení se tyto na úrovni vynaložených nákladů. Těmi jsou zejména osobní náklady a ostatní náklady na pracovníky a příslušné režie.
V případě, kdy z jakéhokoliv důvodu poklesne hodnota aktiv, účetní jednotka by měla na tuto skutečnost reagovat odpovídajícím způsobem. V případě zásob tomu není jinak. Pokud například poklesla jejich prodejní cena, zásoby jsou zastaralé nebo poškozené, společnost sníží ocenění a související náklady sníží hospodářský výsledek běžného období. Pokud pominou důvody pro snížení ocenění, společnost naopak zvýší hodnotu zásob nejvýše však do jejich původní pořizovací ceny. Toto zvýšení hodnoty opět ovlivní hospodářský výsledek běžného období.
Standard popisuje tři základní metody pro oceňování. V případě položek, které nejsou vzájemně zaměnitelné nebo jsou určeny pro konkrétní projekty, se ocení individuálními pořizovacími náklady. Dalšími metodami jsou pak „první do skladu, první ze skladu“ (tzv. FIFO – First In First Out) nebo vážný průměr. Tyto metody lze použít u položek, které jsou vzájemně zaměnitelné. FIFO metoda spočívá v tom, že zásoby nakoupené dříve jsou také dříve vyskladněny. Metoda váženého průměru oceňuje jednotlivé položky na základě cen jednotlivých nákupů zásob, kde vahami jsou počty měrných jednotek zásob. Obdobné typy zásob by společnost měla oceňovat stejnou metodou.
V účetní závěrce musí být zveřejněny informace, které standard předepisuje. Jedná se zejména o účetní pravidla použitá pro ocenění zásob a použité nákladové vzorce, účetní hodnota zásob oceněných reálnou hodnotou sníženou o náklady na prodej a další informace.
Oproti standardu IAS 2 neumožňují české předpisy aktivovat úroky do ocenění zásob. České předpisy považují za zásoby také náhradní díly, které jsou dle IAS 16 za stanovených podmínek považovány za dlouhodobý majetek. České předpisy dále stanovují možnosti účtování o zásobách způsobem A nebo B, IAS 2 se však na konkrétní postupy účtování nezaměřuje, jeho primárním cílem je stanovit způsob vykázání vykazování v účetní závěrce. Princip opatrnosti ve vztahu ke snížení hodnoty zásob je zakotven v českých předpisech i IFRS. Oproti IAS 2 však české předpisy nestanovují postup, jak přesně toto snížení hodnoty vyčíslit. K odchýlení také dochází v případě ocenění výroby a zahrnování či nezahrnování určitých režií.