Podle nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu měla společnost s ručením omezeným povinnost zaplatit dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění za svého jednatele, vyčíslené platebními výměry od VZP.

Společnost proti těmto výměrům podala žalobu, kterou zamítl Městský soud v Praze. Odůvodněním žaloby bylo tvrzení společnosti, že neměla povinnost platit za jednatele pojistné, protože mezi nimi nebyla uzavřena platná smlouva o výkonu funkce, ale pracovní smlouva, kterou následně obě strany prohlásily za neplatnou a jednatel proto vrátil veškerou vyplacenou odměnu.

Městský soud potvrdil neplatnost pracovní smlouvy mezi společností a jednatelem, protože sjednaným druhem práce byla funkce jednatele, ale pro posouzení zákonnosti rozhodnutí a povinnosti hradit zdravotní pojištění tuto okolnost nepovažoval za rozhodnou.

Z pohledu pojistného na veřejné zdravotní pojištění není dle soudu podstatné, zda je osoba přihlášená jako jednatel nebo zaměstnanec. Jednatelé společnosti s ručením omezeným vykonávající činnost pro společnost, za kterou jsou odměňováni zdaňovanými příjmy, se stejně považují za zaměstnance podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Městský soud poukázal na to, že v období, kdy byl jednatel přihlášen k odvodu zdravotního pojištění, společnost vedla mzdový list jednatele, který obsahoval vyměřovací základ pro uvedený odvod. Dále uvedl, že v tomto případě byla vyměřovacím základem vyplacená odměna. Městský soud upozornil na nedostatečné důkazy o jiné odměně náležející jednateli, a tedy i jiný vyměřovací základ.

Společnost vyjádřila svůj částečný nesouhlas s rozsudkem a uvedla, že nikdy netvrdila, že by měl jednatel za výkon své funkce odměnu vůbec obdržet. VZP i městský soud podle společnosti považoval neplatnou pracovní smlouvu za platnou smlouvu o výkonu funkce, to však dle ní nemá oporu v právních předpisech.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost společnosti zamítl. Odůvodněním pro jeho rozhodnutí byl fakt, že jednatel vykonával svou funkci navzdory neplatné smlouvě a dále také plynutí odměny jednateli za výkon této funkce. Z těchto skutečností došlo dle soudu ke splnění veškerých podmínek pro vznik povinnosti platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění vymezené v § 5 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění ve spojení s § 6 zákona o daních z příjmů.

Na tomto závěru nezměnil dle soudu nic ani fakt, že se společnost a jednatel následně shodli na tom, že jimi uzavřená smlouva byla od počátku neplatná, a jednatel společnosti poskytnuté plnění za výkon funkce vrátil jako bezdůvodné obohacení. Podstatné dle soudu bylo to, že v rozhodné době jednatel pro společnost skutečně činnost vykonával.