Rádi bychom vás seznamili s novými rozsudky k otázce zneužití práva, které se už zdaleka netýkají jen transakcí spojených s korunovými dluhopisy.

V oblasti DPH

Čerstvý rozsudek NSS 4 Afs 276/2022-53 konstatuje zneužití práva z titulu využití § 9 odst. 1 ZDPH, kdy došlo k tomu, že byla služba fakturována bez DPH. V případě fakturace české FO by přitom byla fakturována s DPH.

V daném případě mělo zneužití práva spočívat v tom, že česká společnost renovovala vozidlo Jaguar E-Type pro FO, přičemž v průběhu této renovace došlo k prodeji automobilu rakouské společnosti. Daňový subjekt proto v souladu s § 9 odst. 1 ZDPH vyúčtoval částku za renovaci přes 2 mil. Kč bez DPH.

Správce daně v takovém počínání spatřoval podvodný řetězec, na jehož začátku byla ta samá fyzická osoba, která na konci automobil opět získala. Řetězcem přeprodejů byl historický vůz převeden na rakouskou společnost s českým jednatelem, která byla vlastníkem v době dokončení opravy. Místo zdanitelného plnění proto nebylo v ČR, a proto byla faktura za opravu byla bez české DPH.

Za přitěžující okolnost bylo považováno vzájemné propojení jednotlivých subjektů, díky kterým se po sérii transakcí dostal automobil k původní majitelce. Další přitěžující okolnost tkvěla v neobvyklých hotovostních platbách (ve výši 340 000 Kč několik dnů po sobě) na úhradu zálohy. Správce daně v takovém jednání shledal snahu o obcházení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti.

Zajímavé však je, že NSS přisvědčil daňovému subjektu, že nezískal v daném případě žádnou výhodu. Daná služba by totiž byla buď osvobozena od DPH, nebo by bylo DPH vybráno od zákazníka a odvedeno. Konkrténí odůvodnění dle NSS zní takto: „Subjekt dopouštějící se zneužití práva sice zpravidla sleduje svůj vlastní prospěch, nicméně může se tímto jednáním snažit dosáhnout prospěchu (také) pro spřízněné subjekty. Zneužití práva tedy nemusí vždy směřovat přímo ku prospěchu osoby, jež se zneužití práva dopouští“.

Zneužití práva tedy může znamenat i situaci, kdy daňový subjekt nezíská prospěch pro sebe, ale pro spřízněné subjekty. Prospěch v popsaném případě mělo tedy představovat poskytnutí služby bez DPH, aby se dané vozidlo následně opět dostalo do sféry původní majitelky.

Výdaje na technické zhodnocení – subdodavatel

Pozitivní rozsudek NSS 5 Afs 249/2021-45 zase ukázal, za čím vším hledá správce daně zneužití práva a jak formalistický může být.

V daném případě jde o nové posouzení předmětné kauzy (první rozsudek 5 Afs 173/2017-38 ze dne 27.10.2020), jejíž podstatou byla situace, kdy manželé vlastnili a provozovali penzion v Českém Krumlově a za účelel získání dotace na rekonstrukci jej pronajali spojené právnické osobě (jejímž jediným společníkem a jednatelem byl manžel). Jejich jednání bylo motivováno tím, že takové dotace nebyly poskytovány fyzickým osobám.

Následně byl ve výběrovém řízení vybrán dodavatel rekonstrukce, kdy manžel (majitel penzionu) uzavřel s dodavatelem smlouvu o dílo za pevnou cenu 10 mil. Kč. Tím se postavil zároveň i do role vrchního subdodavatele daných prací. Smluvenou částku následně obdržel, zaevidoval ji ve své daňové evidenci a jako příjem podle § 7 ZDP ji zahrnul do svého daňového přiznání za zdaňovací období roku. Dále pak najímal další nižší subdodavatele na provádění prací.

Správce daně dospěl k závěru, že příjmy, které obdržel manžel z titulu rekonstrukce, jsou zdanitelnými příjmy. Avšak výdaje, které vyplácel subdodavatelům, nejsou přímým daňovým výdajem, ale bylo možné je uplatnit v rámci odpisů technického zhodnocení. A že se tedy jedná o zneužití práva.

Takové odpisování ale nebylo možné, neboť technické zhodnocení měl odpisovat nájemce, tedy společnost, které manželé nemovitost pronajali, a která byla investorem technického zhodnocení.

NSS jednoznačně odmítl názor správce daně, jelikož v dané roli nevystupoval daňový subjekt jako vlastník penzionu, ale jako subdodavatel v daném řetězci a předmětné výdaje na nižší subdodavatele by obecně měly být daňově uznatelnými.

NSS uvedl, že se nemohlo jednat o zneužití práva, protože zde nebyla žádná daňová výhoda vyplývající z předmětného řetězce.

NSS prostřednictvím tabulek popsal jednotlivé alternativy připadající do úvahy s tím, že vytvořením daného řetězce k žádné daňové výhodě na dani z příjmů nedošlo.

V úvodu NSS odmítl, že by daňový subjekt nevysvětlil důvod vzniku popsané složité konstrukce. Daňový subjekt v tomto kontextu uváděl:

• možnost získání dotace byla vymezena pouze právnickým osobám,
• pozici subdodavatele zvolil proto, aby měl dostatečnou kontrolu nad kvalitou prováděných stavebních prací.

Další otázkou bylo, zda se účastí v uvedeném řetězci stěžovatel nezapojil do podvodu na dani z přidané hodnoty. Jeden z jeho subdodavatelů totiž neodvedl z tohoto zdanitelného plnění DPH. K takovému závěru dospěl i NSS v rozsudku ze dne 8. 2. 2018, č. j. 4 Afs 175/2017-37.

NSS v této věci uvedl: „účast stěžovatele na podvodu na dani z přidané hodnoty však bez dalšího nevede k závěru, že se stěžovatel zároveň dopustil zneužití práva u daně z příjmů fyzických osob tím, že by se účastí v popsaném řetězci snažil obejít právní úpravu odpisů technického zhodnocení“.

Závěrem lze shrnout, že správce daně vidí daňovou výhodu i tam kde není. I relativně komplikované a nestandardní struktury lze daňově obhájit, pakliže se prokážou ekonomické (nedaňové) důvody pro jejich vznik.

V případě zájmu o bližší informace se na nás neváhejte obrátit.