Novela zákona o obchodních korporacích přinesla s účinností k 1. lednu 2021 i podstatnou změnu ve věci odpovědnosti členů statutárního orgánu v případě úpadku obchodní korporace, kterou blíže představujeme v tomto článku.

Před 1. lednem 2021

Ručení členů statutárního orgánu

Před účinností novely upravoval zákon o obchodních korporacích v ustanovení § 68 sankci ve formě zákonného ručení pro členy (nebo bývalé členy) statutárních orgánů obchodních korporací za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a přijmout veškerá potřebná a rozumně předpokladatelná opatření k odvrácení úpadku (ačkoliv věděli, že korporaci úpadek hrozí, anebo o tom vědět mohli a měli).

Předpokladem vzniku ručitelské odpovědnosti statutárního orgánu za splnění povinností obchodní korporace bylo pravomocné rozhodnutí o úpadku.

Samotné ručení vzniklo až právní mocí rozhodnutí soudu o určovací žalobě podle § 68, ve kterém soud rozhodl, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. K podání žaloby dle § 68 byli aktivně legitimováni věřitelé a insolvenční správce.

V praxi však toto ustanovení bylo využíváno jen sporadicky. Insolvenční správci totiž k podání žaloby dle § 68 nebyli motivováni, jelikož plnění ručitele nenáleží do majetkové podstaty. Odměna insolvenčního správce se ovšem vypočítává právě z majetkové podstaty. Podání žaloby tak pro insolvenční správce znamenalo další náklad, nikoliv výdělek, a insolvenční správci tak žaloby podle § 68 zpravidla nepodávali.

Povinnost vydat prospěch získaný v souvislosti s výkonem funkce

Další povinnost členů orgánu (v tomto případě všech orgánů, nikoliv pouze statutárního) obchodní korporace při úpadku řešilo ustanovení § 62 zákona o obchodních korporacích. Ten upravoval povinnost vydat prospěch získaný v souvislosti s výkonem funkce do majetkové podstaty upadnuvší obchodní korporace, a to za období dvou let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné.

Počátek běhu dvouleté lhůty, za kterou se měl prospěch vydat, byl však před 1. 1. 2021 spojen s právní mocí rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku. To v praxi umožňovalo dotčeným členům orgánu různými prostředky oddalovat právní moc rozhodnutí o úpadku, a tím dosáhnout faktického zkrácení období, za které by případně museli vracet získaný prospěch (po zahájení insolvenčního řízení již zpravidla žádný prospěch nepobírají).

Po 1. lednu 2021

Novela zákona o obchodních korporacích nahradila výše uvedená ustanovení ustanovením novým (§ 66) a spojila tak dříve roztříštěná řízení (dle § 62 a § 68) do jednoho. Po vzoru francouzského práva novela nově upravuje tzv. žalobu na doplnění pasiv, která nahradila dosavadní ručení podle § 68, a současně přesunuje a částečně mění úpravu povinnosti člena statutárního orgánu vydat prospěch z výkonu funkce.

Předpokladem uložení těchto zvláštních povinností v souvislosti s úpadkem obchodním korporace je:

• rozhodnutí o způsobu řešení úpadku obchodní korporace;
• prokazatelné přispění člena statutárního orgánu porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace; a
• podání žaloby insolvenčním správcem, který je jako jediný k podání žaloby dle § 68 legitimován (řízení se zahajuje pouze na návrh).

Insolvenční správce je povinen podat žalobu dle § 68 také v případech, kdy o tom rozhodne věřitelský výbor. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání návrhu a vedení řízení, může insolvenční správce podmínit podání návrhu nebo další pokračování v řízení tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li řízení úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Za zmínku stojí, že porušením povinností člena statutárního orgánu se nerozumí pouze porušení péče řádného hospodáře, ale jakékoliv jeho povinnosti (např. povinnost loajality, zákazu konkurence, povinnost jednat s potřebnými znalostmi a pečlivě, apod.).

Oproti dřívějšímu ustanovení § 62, které se vztahovalo na členy všech orgánů obchodní korporace (včetně dozorčí rady), se ustanovení § 66 vztahuje pouze na členy statutárního orgánu (současné i bývalé) a obdobně také na osobu v obdobném postavení člena statutárního orgánu a na každou další osobu, která se fakticky v takovém postavení nachází, přestože není členem orgánu, a bez zřetele k tomu, jaký vztah k obchodní korporaci má.

Žaloba na doplnění pasiv

V případech, kdy je úpadek obchodní korporace řešen konkursem, může insolvenční soud uložit členům statutárního orgánu povinnost poskytnout do majetkové podstaty vlastní prostředky, a to ve výši určené rozhodnutím soudu, maximálně však ve výši rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku nacházejícího se v majetkové podstatě. Při určení výše plnění insolvenční soud přihlédne zejména k tomu, jakou měrou přispělo porušení povinnosti k nedostatečné výši majetkové podstaty. Při rozhodování o přiměřenosti sankce by soud měl vzít v úvahu také další okolnosti, například dosavadní výkon funkce žalovaným členem statutárního orgánu (zda byl jinak řádný a porušení povinností bylo výjimkou), jeho majetkové poměry, závažnost jeho pochybení, jež se stalo následně spolupříčinou úpadku obchodní korporace, atd.[1]

Povinnost vydat prospěch z výkonu funkce

Oproti dřívější úpravě dle § 62 (ve znění před 1. 1. 2021) se počátek dvouletého období, za které může být člen statutárního orgánu povinen vydat prospěch, pojí s okamžikem zahájení insolvenčního řízení. Z tohoto pohledu může být zvláštní povinnost dle novelizovaného znění pro členy statuárního orgánu bolestivější. Za prvé odpadá možnost záměrně oddalovat rozhodnutí o úpadku (které bylo dříve rozhodné pro určení dvouletého období) a za druhé se do zmiňovaných 2 let nezapočítá doba od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku.

Závěrem

V praxi málo využívaná úprava ručitelské odpovědnosti členů statutárního orgánu obchodní korporace v případě jejího úpadku byla nahrazena úpravou tzv. žaloby na doplnění pasiv, která se zdát být mnohem účinnější. Proto by všichni statutáři měli být extrémně obezřetní za situace, kdy obchodní korporaci hrozí úpadek, a opravdu pečlivě dbát na plnění svých povinností.

[1] (ŠUK, Petr. § 66 [Zvláštní povinnosti při úpadku obchodní korporace]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 224.)