Petr Němec | 22.11.2024
Účetní závěrka 2024 a dorovnávací daněDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Ivan Fučík | 17. Května 2018
Od roku 1.1.2014 byl zrušen zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitých věcí. Od té doby se zažila představa, že pokud něco daruji svým dětem, žádné dani to nepodléhá. O tom že to tak není, se už přesvědčilo několik našich zákazníků. Úprava daně dědické a daně darovací byla přenesena do zákona o daních z příjmů. Zákonodárci se snažili o zachování dopadů shodně, jak plynuly z původních zákonů. Povedlo se jim to? V tomto článku se soustředíme na zhodnocení daňových dopadů u darování mezi fyzickými osobami v řadě přímé, tedy například mezi rodiči a dětmi.
Dle původního zákona o dani darovací bylo bezúplatné nabytí majetku, pokud k němu docházelo mezi osobami zařazenými v I. (příbuzní v řadě přímé a manželé) a II. skupině (příbuzní v linii pobočné), osvobozeno od daně darovací. Jsou tato bezúplatná nabytí upravena v zákoně o daních z příjmů stejně?
Zákon o dani z příjmů upravuje zdanění bezúplatných příjmů (v podobě daru) u fyzických osob v § 10. To znamená, že tyto příjmy zahrnuje mezi tzv. ostatní příjmy. V § 10 odst. 3 je uvedeno, že od daně z příjmů jsou osvobozeny mj. bezúplatné příjmy od příbuzného v linii přímé a linii vedlejší. Tato skutečnost by nasvědčovala shodnou úpravu jako zákon o dani darovací. Problém však nastává v tom směru, co se rozumí ostatními příjmy? Ustanovení § 10 na začátku vymezuje, že: „Ostatními příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 až 9, jsou zejména“. Toto vymezení tedy určuje, že ne všechny bezúplatné příjmy mezi fyzickými osobami v řadě přímé lze podřadit mezi ostatní příjmy a osvobodit je. Osvobození se nevztahuje na bezúplatné příjmy související se závislou činnosti, samostatnou výdělečnou činností, kapitálovými příjmy a příjmy z nájmu.
Podobné omezení není úplnou novinkou v zákoně o daních z příjmů, jistá podobnost existovala již za platnosti zákona o dani darovací, kdy bylo v zákoně o daních z příjmů stanoveno, že předmětem daně z příjmů fyzických osob nejsou dary, s výjimkou darů přijatých v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo s podnikáním anebo s jinou samostatnou výdělečnou činností. Dle nové právní úpravy je toto omezení rozšířeno i na dary přijaté v souvislosti s příjmy z nájmů.
Případy, kdy se jedná o dary přijaté zejména v souvislosti s výkonem podnikání a kdy nikoliv, řešil i Nejvyšší správní soud (např.: 2 Afs 23/2008-66, ze dne 28.8.2008). V právní větě tohoto rozsudku je uvedeno: „Souvislost přijetí daru s podnikáním ve smyslu § 3 odst. 4 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, musí být souvislostí zcela jednoznačně převažující. Jsou-li zde totiž i souvislosti jiné, které nad souvislostí s podnikáním převažují, či jsou-li tyto souvislosti postaveny souvislosti s podnikáním naroveň, není možné v takovém případě dospět k jednoznačnému závěru, že dar byl přijat v souvislosti s podnikáním, a nikoliv v souvislosti se skutečností jinou.“ Judikatura tedy vykládá tyto případy často ve prospěch daňového subjektu, pokud existuje i jiná, byť nepatrná, souvislost.
S ohledem na výše uvedené doporučujeme jasnou formulaci účelu uskutečnění daru, tak, aby bylo jasné s jakými příjmya činnostmi tento dar souvisí. Pokud si nebudete při darování jistí, jsme připraveni nabídnout Vám naše služby a společnými silami správně a jednoznačně formulovat účel darování.
Příště budeme v našem příběhu o darování pokračovat DPH a dalšími daněmi.
Ivan Fučík ve spolupráci s Janem Dyškantem
Pokračování článku zde.