Uplynula už nějaká doba, co jsme se naposledy v našem newsletteru blíže podívali na automatickou výměnu informací. Od našeho posledního článku se zákonodárci podařilo implementovat Směrnici DAC 2 do českého práva a rovněž se povedla první automatická výměna informací o finančních účtech, kterou tato směrnice zavádí. Taktéž se objevili a implementovali další nové nástroje v oblasti automatické výměny informací a na půdě EU se o dalších nástrojích diskutuje. V tomto článku se podíváme jednak na již proběhlou výměnu informací a také nové a připravované nástroje v oblasti výměny informací.

Výměna informací o finančních účtech fyzických a právnických osob (Směrnice DAC 2)

Všechny finanční instituce, kterým vznikla povinnost hlásit finanční účty svých klientů, měly povinnost do konce letošního června podat hlášení ve formě předepsané Finanční správou. V České republice se to týkalo zhruba 300 finančních institucí se sídlem nebo pobočkou v tuzemsku, které odeslaly několik desítek tisíc hlášení. Většina hlášení se však týkala pouze velice nevýznamných částek dosahujících pár stovek korun. Naopak hlášení obsahujících významné částky, u kterých by i případný doměrek byl pro zahraniční finanční správy velmi zajímavý, bylo poskrovnu.

Do 30. září si měly finanční správy ze států zapojených do výměny informací navzájem vyměnit hlášení obdržené od finančních institucí ze svých zemí. Česká Finanční správa by tak již měla disponovat údaji o zahraničních účtech českých daňových rezidentů. Nicméně Finanční správa zatím nezveřejnila žádnou statistiku týkající se přijatých informací.

Pouze samotná implementace systému automatické výměny informací vyšla Finanční správu na 25 miliónů korun (provozní náklady zatím vyčísleny nebyly), proto bude zajímavé sledovat, jestli systém povede k odhalení nezdaněných utajených příjmů daňových poplatníků v zahraničí.

Country-by-Country reporting (Směrnice DAC 4)

V průběhu října se čeští daňoví poplatníci mohli setkat s dalším prvkem automatické výměny informací, zavedeným Směrnicí DAC 4, a to s Country-by-Country Reportingem („CbCR“). Na rozdíl od výše uvedené automatické výměny informací o finančních účtech, která proběhla na úrovní „finanční instituce – Finanční správa“ a nevyžadovala součinnost daňového poplatníka, pro CbCR je zapojení daňového poplatníka nevyhnutelné.

Předmětem CbCR je hlášení objemu transakcí v rámci skupiny podniku a dalších ukazatelů (např. počet zaměstnanců, zisk před zdaněním, základní kapitál, splatná daň z příjmů, apod.). Oznamovací povinnost bude za celou skupinu podniků plnit většinou mateřská společnost, nicméně každý člen skupiny podniků je povinen podat tzv. ohlášení ve státě své daňové rezidence. V ohlášení identifikuje skupinu podniků a mateřskou společnost nebo případně jiného člena skupiny, který oznámení vyplní a podá.

Oznamovací povinnost se týká všech členů skupiny podniků s konsolidovaným obratem nad 750 milionů EUR, proto s ohledem na tuzemské podnikatelské prostředí neočekává česká Finanční správa hromadné podávání CbCR českými společnostmi. Česká republika bude spíše využívat informace z CbCR podaných mateřskými společnostmi v zahraničí. Pro více informací o CbCR a povinnostech z toho plynoucí se můžete podívat na náš newsletter č. 14/2017 ze srpna letošního roku.

Co bude dál?

Momentálně se v poslanecké sněmovně nachází novela daňového řádu, která implementuje Směrnici EU DAC 5. Podstatou této novelizace bude umožnění výměny informací získaných v rámci boje proti praní špinavých peněz (tzv. „anti-money laundering“ postupy). V rámci těchto postupů jsou podnikatelské subjekty povinné mj. ověřovat kdo jsou skuteční majitelé jejich obchodních partnerů. A právě k informacím o skutečných majitelích, bude mít daňová správa po novelizaci přístup. Lhůta pro implementaci této Směrnice do tuzemské legislativy uplyne na konci roku 2017 a je již jisté, že se nestihne.

Na půdě Rady EU se připravuje návrh další směrnice, která ponese označení DAC 6. Bude se týkat nahlašování přeshraničních daňových struktur, které ke svému prospěchu využívají legální mezery v lokálních zákonech a mezinárodních smlouvách.

DAC 6 je prozatím posledním návrhem, který vzešel ze strany EU, nicméně lze předpokládat, že se nebude jednat o poslední návrh. Každý další návrh bude vyžadovat reakci zákonodárců a růst nákladů na implementaci na straně Finanční správy, daňových subjektů, ale také třetích stran, které budou povinny poskytovat informace. I když bude obtížné kvantifikovat a vyjádřit přínos výměny informací v českých korunách, nelze výměně informací upřít, že by na daňové poplatníky nepůsobila preventivně a nenutila je zabývat se svými daňovými povinnostmi. Návrhem DAC 6 se podrobněji zabývá náš další článek v aktuálním čísle newsletteru.

Problematiku mezinárodní výměny informací budeme i nadále sledovat a přinášet zajímavé informace týkající se dosavadních zkušeností a budoucího vývoje. Proto sledujte naše stránky www.fucik.cz.