Alice Šrámková | 8.10.2024
IFRS 18 Prezentace a zveřejnění v účetní závěrceDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Ivan Fučík | 23. Dubna 2019
„27. senát Nejvyššího soudu (dále jen NS) složený z předsedy Filipa Cilečka a soudců Marka Doležala a Petra Šuka, v usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, vyložil, jaké změny - oproti úpravě obsažené v obchodním zákoníku - (dále OZ) přinesl Zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK) v oblasti rozdělování zisků akciové společnosti.“ Citujeme znění úvodu tiskové zprávy NS.
Podle OZ rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku mohlo být učiněné jen do 6 měsíců od skončení účetního období[1]. Podle ZOK, účinného od 1. 1. 2014, může řádná účetní závěrka zpracovaná za předchozí účetní období sloužit jako podklad pro rozdělení zisku až do konce následujícího účetního období.[2] Důvodem je, že ZOK na rozdíl od OZ výslovně obsahuje tzv. insolvenční test[3].
Podle citovaného rozhodnutí NS neplatí ani přístup k rozhodování o rozdělení zisku uplatňovaný podle OZ[4]. Při platnosti OZ nemohla valná hromada stanovit podíl členů představenstva a dozorčí rady na zisku (tantiémy), aniž by schválila zisk k rozdělení (jako celek) a podíl akcionářů na takto určeném zisku (dividendu). Tento názor se již s účinností od 1. 1. 2014 neprosadí. Důvodem je změna v ustanovení § 348 odst. 1, věty 1. ZOK, která zakládá akcionářům (oproti § 178, odst. 1 OZ) toliko právo na podíl na zisku, který valná hromada schválila k rozdělení mezi akcionáře. Podle ustanovení OZ musela valná hromada schválit výsledek rozdělení jako celek. Podle znění ZOK má akcionář právo na podíl na zisku, který valná hromada schválila k rozdělení mezi akcionáře. Lze si tedy představit situaci, že valná hromada schválí nikoliv celý zisk, ale jen část zisku, který má být rozdělený jen některým akcionářům.
Při rozdělování zisku však platí, že valná hromada může rozhodnout, že část zisku nebude rozdělena mezi akcionáře, pouze z důležitých důvodů a při respektování zákazu o zneužití hlasů. Podle rozhodnutí NS „může od 1. 1. 2014 valná hromada rozhodnout o rozdělení zisku i tak, že jeho část rozdělí v podobě tantiémy mezi členy volených orgánů (za předpokladu, že to připouští stanovy společnosti), popřípadě ji přidělí do fondu zřízeného stanovami a tvořeného ze zisku, a zbytek zisku ponechá na účtu nerozděleného zisku; i pro nerozdělení zbývající části zisku mezi akcionáře však musí být dány důležité důvody. Důležité důvody, pro které představenstvo (popřípadě jiný svolavatel) navrhuje, aby zisk nebyl rozdělen mezi akcionáře (včetně důvodů, které se podávají ze stanov společnosti), musí být uvedeny v pozvánce na valnou hromadu“.
Pokud si srovnáme znění ZOK platné pro akciové společnosti se zněním platným pro společnosti s ručením omezeným, dojdeme k závěru, že uvedené rozhodnutí lze aplikovat v obou bodech i na zisky schvalované společností s ručením omezením.
Protože se podle ZOK insolvenční test vztahuje i na společnosti s ručeným omezeným mělo by platit, že výplatu zisku společnosti s ručením omezeným lze uskutečnit na základě rozhodnutí valné hromady schvalující rozdělení zisku učiněné v průběhu celého následujícího účetního období, nikoliv v průběhu jeho první poloviny.
Podle § 161 upravujícím výplatu podílu na zisku společníkům společnosti s ručením omezeným platí, že společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých podílů, leda že společenská smlouva určí jinak. Valná hromada společnosti s ručeným omezeným schvaluje zisk určený k rozdělení mezi společníky stejně jako valná hromada akciové společnosti schvaluje rozdělení zisku mezi akcionáře podle § 348.
Připomínáme jen, že i nadále platí pravidlo, že účetní závěrka musí být projednána nejpozději do šesti měsíců po datu, ke kterému byla sestavena.
Zpracoval: Ivan Fučík
[1] NS rozhodnutí 29 Cdo 4284/2007 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. R80/2010) a 29 Cdo 2363/2011 (R75/2013).
[2] Odst. 45 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 27 Cdo 3885/2017.
[3] § 40 odst. 1 ZOK.
[4] Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. R13/2011.