Podnikatelské subjekty, s výjimkou neziskových organizací, provozují svou podnikatelskou činnost zejména za účelem dosažení zisku. Tento zisk představuje v účetnictví výsledek hospodaření běžného období a výsledek hospodaření minulých let, které jsou součástí vlastního kapitálu účetní jednotky. Výsledek hospodaření v podobě zisku lze použít několika způsoby. Lze jej např. ponechat v účetní jednotce, použít ho na uhrazení kumulované účetní ztráty minulých let nebo vytvořit fondy ze zisku. Všechny varianty meziročně zvyšují vlastní kapitál účetní jednotky. Další variantou je rozdělení dosaženého zisku v podobě výplaty podílu na zisku, tzv. dividendy. Rozdělení hospodářského výsledku je ve výhradní režii společníků (akcionářů) při výkonu valné hromady, kdy valná hromada určí, jaká výše schvalovaného výsledku hospodaření bude rozdělena mezi společníky nebo zda se budou rozdělovat i zisky minulých let. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „Zákon“, přitom stanoví několik podmínek, které musí splnit valná hromada při rozhodnutí o rozdělení zisku a statutární orgán při rozhodnutí o výplatě zisku. Tyto podmínky si blíže představíme, a to v rámci právního stavu platného od 1.1.2021.

Podmínka první – bilanční test

Bilanční test je upraven v § 34 odst. 2 Zákona. Bilančním testem zjistíme nejvyšší možnou částku, kterou si mohou společníci rozdělit. Smyslem tohoto opatření je zabránit ohrožení stability účetní jednotky. Maximální výše zisku, který je možné rozdělit mezi společníky, se vypočte následujícím způsobem:

Zisk k rozdělení =

+ hospodářský výsledek posledního skončeného účetního období

+ hospodářské výsledky minulých let

+ rozdělitelné fondy

- příděl do rezervního fondu v souladu se zákonem nebo společenskou smlouvou

- příděl do jiných fondů v souladu se zákonem nebo společenskou smlouvou

Pokud není částka určená společníky k rozdělení jako podíl na zisku vyšší než maximální vypočtená výše, pak je splněna první podmínka pro výplatu. Test by měl být proveden společníky předtím, než navrhnou a schválí výši výplaty podílu na zisku. Rozhodnutí valné hromady, které bude v rozporu s výše uvedenými pravidly, tedy rozhodnutí o rozdělení vyšší částky, nemá právní účinky.

Dále v § 40 odst. 2 Zákona je uvedena další položka pro výpočet bilančního testu. Toto doplnění výpočtu bilančního testu se týká společností, které v aktivech rozvahy vykazují náklady na vývoj.  Společnosti nesmí rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje, pokud není částka k rozdělení zjištěná bilančním testem dle § 34 odst. 2 Zákona alespoň rovna neodepsané části nákladů na vývoj. O částku neodepsaných nákladů na vývoj se zisk, který je možné rozdělit mezi společníky, snižuje.

Podmínka druhá – test vlastního kapitálu

Test vlastního kapitálu je upraven v § 40 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Toto ustanovení říká, že nelze rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje účetní jednotky v případě, že hodnota vlastního kapitálu je nižší než hodnota upsaného základního kapitálu zvýšená o nerozdělitelné fondy nebo by výplata podílu na zisku tuto skutečnost zapříčinila.

V případě, že účetní jednotka bude mít i po výplatě podílu na zisku vlastní kapitál vyšší, než je základní kapitál včetně nerozdělitelných fondů, pak je splněná i druhá podmínka pro výplatu podílu na zisku. I provedení tohoto testu by mělo být v kompetenci společníků, a to před rozhodnutím o rozdělení zisku. Stejně jako v případě podmínky bilančního testu nemá rozhodnutí valné hromady při nesplnění podmínky právní účinky. V takovém případě by se měla výše podílu na zisku snížit nebo by se mělo od rozhodnutí o výplatě podílu na zisku úplně upustit.

Podmínka třetí – test insolvence

Třetí a poslední podmínkou nutnou pro zodpovědnou výplatu podílu na zisku či zálohy na výplatu podílu na zisku je test insolvence, který je upraven v § 40 odst. 3 zákona o obchodních korporacích. Toto ustanovení říká, že podíly na zisku nelze vyplatit, pokud by si tím společnost přivodila úpadek. Tento test tedy neupravuje podmínky rozdělení zisku, které je v kompetenci valné hromady, ale podmínky samotné výplaty, která je v kompetenci statutárního orgánu.

Definice úpadku je obsažena v zákoně č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. V § 3 insolvenčního zákona jsou explicitně vymezené podmínky, při jejichž splnění lze ekonomickou situaci účetní jednotky kvalifikovat jako úpadek. Jedná se o situaci, tzv. platební neschopnost, kdy účetní jednotka má více věřitelů a má peněžité závazky po splatnosti déle než 30 dnů. Tyto své peněžité závazky není schopna plnit (uhradit) z důvodu pozastavení plateb (společnost nemá peněžní prostředky na úhradu závazků), nebo je neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Taktéž se jako nemožnost plnění považuje nemožnost uspokojení závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Úpadkem se také rozumí předlužení, které je druhou formou úpadku a vyznačuje se situací, kdy společnost má více věřitelů (nejméně 2) a souhrn jeho všech (splatných i ve splatnosti) závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Test insolvence by již měl mít v kompetenci statutární orgán společnosti, který je také zodpovědný za kontrolu správnosti výpočtu bilančního testu a testu vlastního kapitálu s cílem ubezpečení, že valná hromada nerozdělila větší část hospodářského výsledku, než dle testů mohla. Veškerou tuto agendu (kontrolu výpočtu bilančního testu a testu vlastního kapitálu a test insolvence) byl měl statutární orgán provést před uskutečněním výplaty podílu na zisku či zálohy na výplatu podílu na zisku Statutární orgán je povinen jednat s péčí řádného hospodáře a v případě, že společnost nemá dostatek finančních prostředků nebo by se výplatou podílu na zisku citelně snížil objem finančních prostředků potřebných pro zajištění ekonomických aktivit účetní jednotky, neměl by dát pokyn k výplatě podílů na zisku společníkům a odložit platbu až na dobu, kdy účetní jednotka finanční prostředky má k dispozici, nebo je možné podíl na zisku vyplácet ve splátkách, které nebudou pro účetní jednotku představovat takovou finanční zátěž. Obecně má být podíl na zisku dle Zákona vyplacen do 3 měsíců ode dne, kdy bylo přijato související rozhodnutí nejvyššího orgánu účetní jednotky s tím, že je možné například prostřednictvím společenské smlouvy či určením nejvyššího orgánu tuto splatnost upravit.

V případě, že jednatel svým svolením k platbě schváleného podílu na zisku či zálohy na podíl na zisku valnou hromadou zapříčiní úpadek nebo insolvenci účetní jednotky, může se toto jednání kvalifikovat jako porušení péče řádného hospodáře a v souladu s právní legislativou by pak statutární orgán ručil za vzniklou újmu (škodu).

Podmínka čtvrtá – zápis v evidenci skutečných majitelů

Novou podmínku pro výplatu podílu na zisku přinesl zákon č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů, účinný od 1. června 2021. Tento zákon zakazuje obchodní korporaci vyplatit podíly na zisku (i zálohy) fyzické osobě, pokud není zapsána v evidenci skutečných majitelů (dále jen „evidence“) jako skutečný majitel. Rovněž zakazuje výplatu podílu na zisku právnické osobě (nebo svěřenskému fondu), která nemá v evidenci zapsaného skutečného majitele. Statutární orgán by měl vždy před výplatou podílu na zisku (nebo zálohy) prověřit, že je podmínka zápisu v evidenci splněna.

Závěrem….

Chystáte se v současné nebo blízké době vyplácet vlastníkům podíly na zisku či zálohy na podíl na zisku? Provádíte výše uvedené testy? Pokud máte dotazy k dané problematice ať už z účetního, daňového či právního hlediska, obraťte se na naši společnost. Rádi Vám poskytneme související podporu včetně výpočtu daných testů jako podkladu pro rozhodnutí nejvyššího orgánu Vaší účetní jednotky.