Krajský soud v Českých Budějovicích se zabýval problematikou týkající se vzniku stálé provozovny prostřednictvím tzv. závislého zástupce. Ve svém rozhodnutí potvrdil, že zahraničnímu daňovému subjektu může v České republice vzniknout stálá provozovna nejen z titulu stálého místa pro podnikání, ale i v případě, že činnost, kterou vykonává zástupce zahraničního daňového subjektu v České republice, představuje pro zahraniční daňový subjekt nezbytnou část jeho podnikatelských aktivit. Rozhodujícím není pouze to, zda zástupce zastává funkci na základě plné moci či vykonává zmíněnou činnost pro více subjektů.

Daný spor se týkal české společnosti (dále jen „žalobce“), která byla dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Německem považována za daňového rezidenta v Německu, jelikož tam se nacházelo místo jejího skutečného vedení. Žalobce se zabýval prodejem pracovních pomůcek a oděvů. V České republice neměl v posuzovaném období žádné zaměstnance. Jiná česká společnost (dále jen „zástupce“) mu v České republice poskytovala na základě smlouvy vybrané služby.

Podstatou sporu pak bylo, zda činnosti, které jsou prováděny na území České republiky tímto zástupcem, jsou svou povahou v souladu s činnostmi tzv. závislého zástupce a vedou tak ke vzniku stálé provozovny žalobce na území České republiky.

Podle tvrzení žalobce probíhaly v České republice pouze činnosti pomocného nebo přípravného charakteru (administrativní činnost, zajišťování call centra apod.), zástupce nedisponoval plnou mocí, neměl právo uzavírat objednávky nebo smlouvy na prodej zboží jménem žalobce a zároveň poskytoval své služby i jiným subjektům. V takovém případě by stálá provozovna žalobce na území České republiky nevznikla.

S tímto tvrzením se ale správce daně neztotožnil a zahájil u žalobce místní šetření, během kterého zjistil, že zástupce zajišťuje pro žalobce klientský servis v rozsahu smlouvy mezi společnostmi, a to konkrétně vyřizuje telefonické hovory se zákazníky v České republice, přijímá elektronickou poštu a zásilky, rozesílá katalogy a dále zboží cílovým zákazníkům, vyřizuje reklamace, výměnu zboží a zboží fakturuje. Na základě tohoto šetření došel správce daně k závěru, že činnosti, které jsou vykonávány v České republice zástupcem v podstatě nahrazují vlastní činnost žalobce a jsou pro něj nepostradatelné.

Krajský soud tento závěr v rozsudku potvrdil a navíc doplňuje, že zjednodušeně řečeno podnikatelské aktivity žalobce na území České republiky byly realizovány prostřednictvím zástupce a bez účasti této společnosti si lze jen stěží představit, že by žalobce byl schopen v České republice zajišťovat svou podnikatelskou činnost v takovém rozsahu. Služby zástupce se navíc uskutečňovaly na základě smluvního ujednání v rozsahu požadovaném žalobcem, a proto nelze na zástupce nahlížet jako na tzv. nezávislého zástupce, prostřednictvím nějž by v České republice stálá provozovna nevznikla.

Z výše uvedeného lze dovodit, že ke vzniku stálé provozovny stačí i faktický obsah fungování vztahů mezi společnostmi například na základě smluvního ujednání, není pak potřeba konkrétní plná moc.

Žalobce se s uvedeným rozhodnutím Krajského soudu neztotožnil a odvolal se k Nejvyššímu správnímu soudu, kde se kauza nyní nachází.

Autoři: Miroslav Černík a Šárka Veselá