Problematika převodních cen se v posledních letech stala jedním z hlavních témat diskutovaných v oblasti přímých daní, a to jak v České republice, tak i na úrovni Evropské Unie potažmo států OECD. Zvýšený zájem o problematiku převodních cen se projevil i u naší finanční správy, která v roce 2014 oznámila, že se při daňových kontrolách zaměří i na transakce mezi spojenými osobami. Snaha finanční správy více kontrolovat transakce mezi spojenými osobami s sebou přinesla řadu nových povinností, paragrafů a zveřejněných pokynů Generální finanční ředitelství („GFŘ“).

Posledním činem v souvislosti s převodními cenami bylo zveřejnění pokynu D – 32, který se týká závazného posouzení způsobu, jakým byla (i) vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami a (ii) ke způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny. Tento pokyn nahrazuje pokyn D – 333 zveřejněný v roce 2010. Oproti nahrazenému pokynu, je nový pokyn rozšířen i o problematiku závazného posouzení ke způsobu určení základu daně stálé provozovny daňového nerezidenta, které je upraveno v ustanovení § 38nd zákona o daních z příjmů od 1.1.2018.

Účelem pokynu D – 32 je snaha správce daně vymezit veškeré náležitosti, které musí žádost o závazné posouzení obsahovat a tím si zajistit, že bude schopný z předložených informací vydat rozhodnutí.

Rozhodnutí o závazném posouzení vydá místně příslušný finanční úřad, případně GFŘ na základě podané žádosti daňového subjektu. Smyslem závazného posouzení je předem si ověřit u správce daně, správnost nastavené transakce mezi spojenými osobami či způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z příjmů dosažených prostřednictvím stálé provozovny. Pro daňový subjekt kladné rozhodnutí znamená zvýšení právní jistoty, že pokud budou převodní ceny v období, pro které bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydané, předmětem daňové kontroly, bude správce daně považovat takto vytvořenou cenu (resp. stanovený základ daně) za obvyklou. Rozhodnutí o závazném posouzení může být účinné až po dobu tří let, přičemž lhůta začíná běžet od zdaňovacího období uvedeného v rozhodnutí. 

Na druhou stranu rozhodnutí o závazném posouzení bude správce daně považovat za účinné jen tehdy, pokud v době rozhodování o daňové povinnosti, je skutečný stav věci shodný s údaji, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno. V případě, že správce daně prokáže, že podmínky uvedené daňovým subjektem v žádosti nesouhlasí se skutečným stavem, nelze toto rozhodnutí použít.

Všechna závazná posouzení, které uděluje správce daně podléhají správnímu poplatku 10 000 Kč. Ten se však může zvýšit s ohledem na počet posuzovaných skutečností.

Závazné posouzení slouží jako nástroj pro zvýšení právní jistoty především u transakcí, které jsou svojí povahou unikátní nebo nějak specifické (např. hodnota transakce). Na závěr je ale nutné podotknout, že rozhodnutí o závazném posouzení svou podstatou nenahrazuje dokumentaci k převodním cenám nebo banchmarkovou studii pro stanovení základu daně.

Detailnější informace můžete nalézt v pokynu D – 32, který je zveřejněný na webových stránkách finanční správy nebo nás přímo kontaktovat.

Autoři: Štěpán Osička a Štěpán Hrubý